Martin Hrubý
Modelová situace
Martin Hrubý (*1986) je studentem 3. ročníku Jiřího Davida Intermediální konfrontace na VŠUP. A patří mezi výraznější studenty tohoto ateliéru. Aktivně se zapojuje do debat problematiky současného umění, a zřejmě proto také patří mezi kurátory nejen galerie 207, ale také galerie Ve sklepě.
Hlavním aspektem kterým se Martin zabývá je časovost ať už se jedná o pouhé plynutí času jako subjektu čtvrté dimenze uvnitř na kameru natáčené skutečnosti a nebo konfrontacemi vývoje událostí politických, historických i institucionálního charakteru. Martin se nebrání žádnému médiu. Jeho pracemi jsou obrazy, objekty, videa i performance, které propojuje do sebe originálním způsobem a upozorňuje na jejich vyjadřovací možnosti, mutace, rekonstrukce i rozpad. Když shlédneme autorovo portfolio a vývoj jeho postupů umělecké práce, zjistíme, že díla svými tématy na sebe plynule navazují a s určitou pokorou k pozorovateli vždy utvářejí jistou situaci a náladu, jež by bez přičinění tohoto směru myšlení nikdy nenastala. Plynule běžící myšlenky vedoucí k určitému zážitku a uvědomování si dalších konotací ať už přímým, anebo na první pohled méně zřejmým způsobem, jsou pro Martina Hrubého typické. Jako umělec se snaží neoddělovat hmotu od času. Nevytrhává věci z kontextů, ale naopak hledá propojování různých proudů myšlení a přednáší nám jejich prolínání. Nepředstavuje nám žádnou léčbu šokem. Jeho práce mají vždy počátek i závěr, jak je patrné na jeho videích, ve kterých se často obrací ke konfrontacím zákonů filmové řeči, avšak i když děj krátkometrážního filmu již skončil, situace dále visí v prostoru. Jako diváci si pár vteřin nejsme úplně jisti jestli jsme pointu dostatečně pochopili. Tou však v jeho dílech nikdy nebude jen laciný vtípek, jenž bychom ihned zapomněli. Pointou bude spíše jakási nejasná zpráva o systému života uvnitř světa. I ve své zdánlivé banálnosti nás může překvapit nepřipravené. Uvnitř materie se skrývá prostor. Prostor objímá čas. A čas trucuje. Každou vteřinou si dupne, zatímco zeď na níž hodiny visí se plynule otáčí shodnou rychlostí a vteřinovka tak stále ukazuje téměř stejným směrem.
Logickým vyústěním autorových přístupů se pak stává osobitá instalace Modelová situace v Galerii 207, kde formálními principy proniká skrze realitu do vnitřní hlubiny podstaty historických událostí. Skrze stavbu Leninovy tribuny, jež se v minulosti nikdy neuskutečnila, proplouváme skrze linii vývoje architektury až do současnosti. Účastni modelové situace pozorujeme precizně provedenou maketu domu, jež se nikdy nepostaví. Na základě architektonických rysů Leninovy tribuny, jež Martin zkonstruoval pouze z dochované dobové kresby od El Lisického, vytváří nový architektonický objekt připomínající postmodernistickou vilu. Při postupech práce však ignoroval diagonální tvary původní stavby, tak typické pro architektonické i ideologické uvažování doby konstruktivismu a promítl proporce tak, jako by se jednalo ve všech případech o pravoúhlé systémy. Podprahově na základě zkušeností o prostoru i o vývoji architektury a také politiky dvacátého století, sami dosazujeme vlastní reinterpretace a dílo tak otvírá hned více konotací naráz. My sami se pak stáváme součástí Martinovi instalace Modelová situace a cítíme se více či méně s problémem spjati. Možná bychom si přáli aby jeho práce vyzařovali ještě více kompaktní a koherentní charakter, ale jestli právě tato poloha jisté záměrné nejistoty v očích pozorovatele není Martinovým budoucím uměleckým propracovaným výrazem a výtvarným názorem.
Hynek Vacek