V galerii 207 Martin chtěl postavit muzeum reálného stavu věcí, chrám pro předměty, které dráždí jeho podvědomé úchylky a obsese. Záměrně rezignoval na kreativitu a produktivitu. Život bez poezie anebo poezie fádních gest. Chudobnost výrazu a vzkazu. Situace je složena z animace, která se ve smyčce opakuje, sekery z bauhausu, džbánku, který je replikou pravěké keramiky, turistickým suvenýrem zakoupeným v Dolních Věstonicích. Jedna stěna galerie natřená na modrou barvu. Není těžké odhalit podstatu věcí, které jsme v galerii viděli, dá se říci, že jsou to artefakty, s kterými máme zkušenosti. V průběhu našeho života se setkáváme s mnoha nástroji, s pomocí nástroje můžeme uskutečnit naše mnohé potřeby, nástroj znamená moc. Pomocí nástroje se šíří kultura, znalosti a tím i šance na přežití skupiny lidí, která tento nástroj ovládá. Sekera je nástrojem primárně určeným k sekání dřeva a porážce stromů, v druhé řadě znamená schopnost využití takto posekaného dřeva zajištění potravy a tepla, stavby obydlí atd. Každý předmět je ale podřízen tomu jak jej sám uživatel definuje a jak jeho funkci vnímá. Velice snadno se ze sekery stává vražedný nástroj. Džbán je nádoba, která zadržuje vodu. Tyto dva předměty umístil na modro natřenou zeď. Automaticky získaly muzejní charakter. Také se dá říci, že se vytvořil prostor k uctívání sekery a džbánku. Chrám. Modrá zeď by mohla vycházet z malířské podstaty. Vždy měl rád čisté plochy.
Animace je točící se holčička. Modlící se dítě, které je ve stavu apatie. Jde o symbol člověka, který znázorňuje pokoru, kajícného člověka. Znak, jehož interpretace se mění pouhým otočením.
Barbora S. Janoušková
Ateliér malby, 2.ročník
videoprojekce animace, smyčka
celkový pohled na instalaci
detail, zavěšená sekera
detail, zavěšená replika prehistorické keramiky
autor před expozicí
