galerie 207: června 2010

Milena Dopitová – So late, it´s early.

Milena Dopitová zkoumá nudu v takřka špionážním videu v Galerii 207, v rámci pravidelných pondělních vernisáží v malé Kóji ateliéru Jiřího Davida na VŠUP. Ve velkém přiblížení zabírá balkóny anonymního hotelu plné postav, které očividně neví co s časem. „Je příliš pozdě někam vyrazit a ještě brzy jít na večeři.“

Realita dovolené, kterou trávíme v letoviscích bývá často zcela jiná, než jak si náš odpočinek představujeme. Někdy strávíme celý den na hotelovém pokoji, který se pro nás stává vězením. Lidé povalující se na balkóně svých ubikací působí jako zvířata v kleci. Jsou odsouzeni zabíjet čas se svými dětmi, manželkami, nebo manželi. Ono zabíjení času je jedna z velkých úchylek naší civilizace.

Jednoduché hry jsou nejčastějším způsobem, jak se zabavit uvnitř hotelu. I proto v galerii Dopitová vystavila snímky přebírání provázku. Jeho průběh nafotila se stejně perverzním podtextem, jaký na nás dýchá z voayérského videa. Už samotné roztahování přebírané gumy do nejrůznějších obrazců má podle ní v sobě mnoho podtextů.

Perverze (nikoli sexuální) našich civilizačních potřeb zajímá Milenu Dopitovou už delší dobu. Ve videu „Green plateaus, A dance?“ reagovala na ženský boj proti stárnutí i kult mladí tak, že se společně se svou sestrou nalíčily za starší ženy a zkoušely vést stařecký život.

Dříve se věnovala také tématu smrti a naší neochoty se s ní smířit, nebo se postarat o naše blízké nebožtíky. Takřka brutální video Oholit a nalíčit ukazovalo zákulisí pohřebních ústavů, jehož zaměstnanci připravují nebožtíky na pohřeb. Bylo prý těžké dojednat natáčení i promítání, v naší společnosti panuje neochota se dívat, natož starat o mrtvé lidské tělo.

Všechna práce Mileny Dopitové však není takto přímočará, její rukopis využívá často pocitových bází, kvůli nimž je někdy velmi těžké dílo pochopit bez návodu. Ovšem i bez pochopení významu její videa vyzařují silné nejednoznačné emoce.

Právě tak je to i u „šmírovacích“ záběrů hotelu, do nichž občas vstoupí i nohy kameramanky opřené stejným způsobem, jako u objektů jejího zájmu. Z videa se zdá, že i její činnost vyplývá z její bezdůvodné a neutuchající nudy. To celému projektu dodává další rozměr.

Diváci už se nedozví, co bylo důvodem natáčení, že Milena Dopitová musela dobu nevyšší sluneční aktivity trávit se svým foto-citlivým synem ve stínu …

Filip Jakš