Luděk Rathouský
Úvozem
22. prosince 2008

Luděk Rathouský nainstaloval na pravé a levé stěně dvě velké malby, na stěnu čelní, zadní a podlahu obrazy a kresby s motivem ornamentální stopy. V prostoru galerie položil na zem reflektory, hrající autorádio a z ruliček s potiskem Václava Klause vyskládal křehkou pyramidu.

Na luďkovu výstavu lze aplikokovat několik výkladů. Jeden z nich je možné považovat spíše za impresi. ...řidič jede nocí, zezadu je oslňován spěchajícími kolegy, vozovka je zledovatělá a pneumatiky ve sněhu zanechávají dvojici stop. Je náledí, auto se snadno může dostat do smyku. Napravo i nalevo vyskakují ze tmy rozvícená okna vesnických domů. Rádio hraje tu správnou směs populárních písní - ztřejmě jsme v Česku... Avšak možná zajímavější než samotná interpretace je zamyslet se nad v ní vynechanými motivy.

Frase Brocklehurst
Westgate story
15. prosince 2008

Fraser pověsil na všechny čtyři stěny galerie více než sto drobných obrazů. Všechny obrazy jsou napnuty na blidrámech vlastní výroby, místo malířského plátna posloužily Fraserovi textílie všeho druhu. Někdy vstupují jako podklad do samotné malby. Obrazy většinou tématicky vycházejí ze vzpomínek na pobyt na sídlišti Westgate v Newcastelu, který předcházel Fraserovu přestěhování do Čech.

Veronika Neumannová

Zábory

pondělí 8. prosince

Veronika Neumannová vytvořila malbu, jenž zahrnovala všechny čtyři stěny a podlahu galerie. Inspirací jí byly dětské hry a vůbec samotné významy slov jako jsou například území, vymezení, zábor.

Alena Kotzmannová

Spící Kotzmann 1997-2008

pondělí 1. prosince 2008

Alena Kotzmannová byla studentkou ateliéru konceptuálních tendencí Adély Matasové, který sídlil v tom samém prostoru, v němž je dnes ateliér intermediální konfrontace a současně také galerie 207. V roce 1997 zde vytvořila, a jako svou klauzurní práci prezentovala, sochu spícího superhrdiny. Jeho jméno je Kotzmann. Nyní, v roce 2008, zavěsila Alena Kotzmannová Kotzmanna na to samé místo, které se však nyní nachází v prostoru, jež je z ateliéru vymezen galerii 207. U vchodu do galerie umístila fotografickou dokumentaci původní instalace Kotzmanna.

Conrad Armstrong, Noam Darom, Inna Levinson, Isfrid Angard Siljehaug
kurátor: Vasil Artamonov

pondělí 24. listopad

Požádali jsme Vasila Artamonova, aby kurátoroval výstavu z prací studentů ateliéru Intermediální kofrontace. Vasil Artamonov souhlasil a poprosil studenty o zaslání portfolií. Během několika týdnu mu přišli čtyři. Na základě toho se rozhodl, že bude vystavovat jen ten, kdo portfolio zaslal. Z každého portfolia vybral jen jedno dílo: od Inny Levinson video, na němž jsou paštikou namalované kopie známých obrazů (např. Henri Matisse, Tanec) slízávány psem, od Conrada Armstronga drobnou na dřev+né podložce namalovanou krajinu, od Noama Daroma na plátně namalovaný graf zachycující blízkost možnosti konce světa ve vztahu k politické situaci či jaderné hrozbě, a od Isfrid Angard Siljehaug čtyři stejné tužkové kresby znázorňující jakéhosi superhrdinu.

Tomáš Hlavina

pondělí 17. listopadu 2008

Tomáš Hlavina vystavil dvě práce: objekt s názvem Píšťala a instalaci Dvakrát měř, jednou řež. Obě byly vytvořeny v letošním roce.

Marie Haškovcová
Nikdo nečte
host výstavy: Jiří Valoch
3. listopadu 2008

Text Marie Haškovcové:

Vyjímám - na základě výhradního „administrátorského práva“ - z proudícího toku informací útržky textů a vlastních úvah. Výpovědi skládám podle určitého „algoritmu“ do vizuálních forem, jež následují některé z obecných principů výstavby ornamentu (symetrie, repetitivnost, rytmus…, „magnetismus“ přitahující počátky nebo konce slov, kruhové výseče…) Rukopisné záznamy – psané i následně mnohokrát mechanicky zmnožované (kopie rozpouštějí jedinečnost rukopisu) – vřazuji do hypoteticky nekonečné sítě, kterou lze „číst“.

výpověď – rukopis – ornament/ rukopis – individualita – kopie/ řád – ozdoba – nadbytečnost/ nadbytečnost – mechanické zmnožování – rozmělňování/ exkluzivita – folklór – lidové umění

Ornament bývá vnímán jako „ozdoba“ (se zřetelem k jeho dějinám, vztahu k umění „vysokému“ i „nízkému“, k folklorním projevům a lidové tvorbě, umění východních kultur, symbolickým i magickým významům, propojeností se zobecňováním přírodních forem a principů), zároveň jako forma, jež nabízí určitý způsob organizace (řád, struktura…), i jako jistá nadbytečnost, umožňuje nekonečné násobení prvků spjatých určitou (rytmickou, proporční, symetrickou) souvislostí, vytváření i rozmělňování „obsahu“… Struktura, která využívá vizuálních forem z textu, se nemůže nedotknout odkazu vizuální poezie.

Na základě předchozích rozhovorů jsem k výstavě v Galerii 207 pozvala teoretika a umělce Jiřího Valocha, jenž se vztahem obrazu a textu – teoreticky i ve své volné tvorbě (vizuální a konceptuální poezie zaměřená na reflexi jazyka, textové instalace…) – od 60. let soustavně věnuje. Poslal mi poštou několik pro tuto příležitost psaných textů se svolením jakkoli s nimi naložit. Texty (včetně dopisu s obálkou) jsem mechanicky rozmnožila a seskládala podle „mých“ pravidel a pokusila se zapojit do své sítě. Zajímal mě způsob a okolnosti práce s „cizím“ rukopisem, „cizími“ texty a možnost jejich zapojení do vlastních „struktur“, s kontextem „cizí“ tvorby…

Texty:
Nikdo nečte. Pokud čte, stejně nerozumí. Pokud čte a rozumí, stejně zapomene. (Stanisław Lem)/… číst odborné texty jako básně…/pondělí začíná v sobotu (Boris a Arkádij Strugačtí)/…počet celkových skórů v testu s nabídnutými odpověďmi… (Zdeněk Půlpán)/… Mea culpa (Brian Eno – David Byrne, My life in Bush of Ghosts)/… k problematice hledání podstatného…(Zdeněk Půlpán)/…mlčeti zlato…/ skoro vždy, často, obvykle, někdy, zřídkakdy, téměř nikdy, takřka vyloučeno (Neostrá logika…)

Marie Haškovcová
Nikdo nečte
host výstavy: Jiří Valoch
3. listopadu 2008

Marie Haškovcová poprosila Jiřího Valocha o příspěvek na výstavu. Jiří Valoch jí poslal poštou několik básní, které byly vystaveny na počátku výstavního prostoru. Dále bylo v prostoru galerie umístěno několik obrazů a jeden objekt, přes které se okolo obvodu po stěnách linula a rozvíjela linie textu, která využívala poslaných básní a rukopisu Jiřího Valocha a rukopisných poznámek Marie Haškovcové.

Vladimír Skrepl

20. října 2008

Vladimír Skrepl vystavil několik desítek kreseb velikosti A3, několik v bublinách zabalených obrazů, jednu velkou, z menších papírů slepenou, kresbu a několik objektů z krabic, židlí či špičky na vánoční stromek.