pátek 21. listopadu 2008

Marie Haškovcová
Nikdo nečte
host výstavy: Jiří Valoch
3. listopadu 2008

Text Marie Haškovcové:

Vyjímám - na základě výhradního „administrátorského práva“ - z proudícího toku informací útržky textů a vlastních úvah. Výpovědi skládám podle určitého „algoritmu“ do vizuálních forem, jež následují některé z obecných principů výstavby ornamentu (symetrie, repetitivnost, rytmus…, „magnetismus“ přitahující počátky nebo konce slov, kruhové výseče…) Rukopisné záznamy – psané i následně mnohokrát mechanicky zmnožované (kopie rozpouštějí jedinečnost rukopisu) – vřazuji do hypoteticky nekonečné sítě, kterou lze „číst“.

výpověď – rukopis – ornament/ rukopis – individualita – kopie/ řád – ozdoba – nadbytečnost/ nadbytečnost – mechanické zmnožování – rozmělňování/ exkluzivita – folklór – lidové umění

Ornament bývá vnímán jako „ozdoba“ (se zřetelem k jeho dějinám, vztahu k umění „vysokému“ i „nízkému“, k folklorním projevům a lidové tvorbě, umění východních kultur, symbolickým i magickým významům, propojeností se zobecňováním přírodních forem a principů), zároveň jako forma, jež nabízí určitý způsob organizace (řád, struktura…), i jako jistá nadbytečnost, umožňuje nekonečné násobení prvků spjatých určitou (rytmickou, proporční, symetrickou) souvislostí, vytváření i rozmělňování „obsahu“… Struktura, která využívá vizuálních forem z textu, se nemůže nedotknout odkazu vizuální poezie.

Na základě předchozích rozhovorů jsem k výstavě v Galerii 207 pozvala teoretika a umělce Jiřího Valocha, jenž se vztahem obrazu a textu – teoreticky i ve své volné tvorbě (vizuální a konceptuální poezie zaměřená na reflexi jazyka, textové instalace…) – od 60. let soustavně věnuje. Poslal mi poštou několik pro tuto příležitost psaných textů se svolením jakkoli s nimi naložit. Texty (včetně dopisu s obálkou) jsem mechanicky rozmnožila a seskládala podle „mých“ pravidel a pokusila se zapojit do své sítě. Zajímal mě způsob a okolnosti práce s „cizím“ rukopisem, „cizími“ texty a možnost jejich zapojení do vlastních „struktur“, s kontextem „cizí“ tvorby…

Texty:
Nikdo nečte. Pokud čte, stejně nerozumí. Pokud čte a rozumí, stejně zapomene. (Stanisław Lem)/… číst odborné texty jako básně…/pondělí začíná v sobotu (Boris a Arkádij Strugačtí)/…počet celkových skórů v testu s nabídnutými odpověďmi… (Zdeněk Půlpán)/… Mea culpa (Brian Eno – David Byrne, My life in Bush of Ghosts)/… k problematice hledání podstatného…(Zdeněk Půlpán)/…mlčeti zlato…/ skoro vždy, často, obvykle, někdy, zřídkakdy, téměř nikdy, takřka vyloučeno (Neostrá logika…)

Žádné komentáře: