pondělí 10. ledna 2011

Jan Zdvořák


Jan Zdvořák – hlavní technik – Jonáš Strouhal

Jan Zdvořák je studentem 5. Ročníku ateliéru supermédií na VŠUP.

Jeho tvorba již od prvopočátku byla ovlivněna jednou z mnoha forem street artu Graffity, která se částečně promítá skoro ve všech jeho obrazech i instalacích. Zabývá se problematikou písemného projevu . Například honzovi obrazy fungují jako úložiště různých fontů, které si díky tomuto uchování pamatuje a může je kdykoliv využít k něčemu jinému. Zabývá se tématem malby jako tradiční technologie, na kterou lze nahlížet i z jiných úhlů. I když pracuje s obrazem jako s objektem stále je to rám a plátno (City light, který byl vystavený na nynějším art semestru a prostorová instalace čtyř velkých bílých (čistých,prázdných) obrazů jako billboardů v Peru). Z fungujícího závěsného obrazu se však mnohdy stává prostorová instalace nebo video. Jan Zdvořák je fascinován městem, různými reklamními plochami a železniční dopravou. Tyto tři prvky se mísí v Janovo tvorbě. Prolínají se, někdy získávají lyrický charakter, často mutují s prvkami písma, někdy se můžou zdát čistě abstraktní, ale když se podíváme pozorněji, jsou jen nečitelné. Cestu k čitelnosti nám znesnadňují použité cizí jazyky, azbuka, deformace a nebo je to například slovo, které má jen vizuální kvality a postrádá významovost.

Jan Zdvořák – hlavní technik – Jonáš Strouhal je název výstavy, která byla vytvořena pro prostor galerie 207. Jedná se o video, jenž se skládá z fotografii nákladních vagonů, se všemi technickými popisy. Fotografie jsou rozpohybovány z prava doleva, připomínají pohyb nákladních vagonů. Janovo pojetí videa nám jednoduše předkládá vášeň a určité voyeurství k vlakům. Je neuvěřitelné jak toto video, které by v zásadě většina z nás předkládala dost anti poeticky, nyní nabývá automaticky intimní a milý charakter.

Barbora S. Janoušková , Atelier malby, 2.ročník


10.1.2011

Jan Zdvořák (1983) je studentem pátého ročníku ateliéru Supermédií, na VŠUP. Hlavním tématem Janových prací je obraz. Obraz jako výtvarný artefakt, který se snaží opisovat a komentovat, stejně jako jeho aktuální pozici, v rámci současného uměleckého diskurzu. Využívá k tomu velké množství forem. Nejen výtvarných. V Janově pojetí obrazy přerůstají samy sebe a transformují se z média klasického závěsného obrazu (malby), do prostorových instalací, videí. Fyzická konstrukce se v tomto pojetí stává sama nositelem obsahu i vizuální kvality. V rámci tohoto konceptu, také řeší využívání písma, jako výrazu osobní i kolektivní identity, problematiku písemného projevu, jeho výtvarného zhmotnění a oddělení od významu.
Jinak tomu není ani na výstavě s názvem Jan Zdvořák - hlavní technik - Jonáš Strouhal, kterou Jan připravil pro Galerii 207.
Název odkazuje k vlastnímu procesu vzniku presentovaného artefaktu, tedy videa. Lakonicky poznamenává skutečnost, že všestranně nadaní tvůrci se rozpustili ve složitosti dnešního světa a proto je lepší se spolehnout na druhé. Na ty, kteří vaši práci odvedou lépe a rychleji.
Videu promítanému na čelní stěnu galerie, by možná lépe slušelo pojmenování animace. Skládalo se z rozpohybovaných fotografií, dokumentujících detailní záběry technických popisů vagónů, nákladního vlaku. Fascinace tématem železniční dopravy není u Jana ničím novým. Věnuje se jí systematicky, parafrázuje, reinterpretuje, cituje, začleňuje a skrývá tuto svou obsesi s profesionální bravurou. Pokud se tedy setkáte s nějakou jinou jeho prací, můžete si být téměř jisti, že se díváte na vlak nebo alespoň na jeho dobře zakódovanou mutaci.
Samotná vizuální kvalita animovaných fotografií odkazovala hned k několika výtvarným tendencím. Informelu, pokud se vztáhneme k materiálu, jako formě samotné, dekorující se kultivovaným výtvarným jazykem v rozpraskaných nánosech barvy na železné ploše. Nebo ke konstruktivizmu či konceptu, v rámci vizuální podobnosti normativních kreseb a číselných kódů, šifrovaných odejmutím původního významu. Najednou se ocitly nahé, odkázané jen sami na sebe. Při Janově vztahu k reáliím z okruhu železničního systému, si dovedu představit přesný, silný cit v samotném tvůrčím procesu. Fotografování intimních míst vagónků srovnatelné s nakukováním pod sukně. Krása se skrývá pro každého jinde. Hádám však, že pro Jana bylo nejdůležitější dobrat se skrze tyto automaticky se nabízející i podsunuté konotace, k oku lahodícímu výsledku.

Petr Krátký



videoprojekce

videoprojekce

videoprojekce


zprava Jan Zdvořák a Jonáš Strouhal před videoprojekcí

Jan Zdvořák - hlavní technik - Jonáš Strouhal

Jan Zdvořák studuje na VŠUP v Praze obor Supermédia, často však využívá možnost stáží (Peru,Turecko,..).
Jeho tvorba ve svém počátku vychází z prostředí a zákonitostí graffiti, které se i nadále promítá do jeho díla a je jeho důležitou součástí. Je však chytře transformováno, potlačováno a využíváno.
Janovo dílo můžeme rozdělit do dvou hlavních tématických oblastí. V první se zabývá malířským obrazem v jeho základní formě(rám,plátno), ze které vychází, používá a proměňuje ji do dalších podob. Vznikají tak objekty založené na principu obrazu. Které se často týkají prostředí ulice,nebo nějak komentují reklamní plochy v ulicích. Jako například, pomocí obrazů předělaný a vyprázdněný, city light. Nebo billboard tvořený čtyřmi prázdnými obrazy(jež byl přímo v ulicích instalován).
Druhá oblast vychází z obrovského zaujetí písmem a jeho vizuálními i významovými podobami. Písemné kompozice jsou základem, při malbě sprejem na zdi, nákladní vagóny a jiné plochy ve veřejném prostoru. a jsou základem i při tvorbě objektů, někdy na první pohled abstraktních, kdy je písmo upraveno a zašifrováno. Či často zůstává jen v půdorysu a je vytahováno do prostoru pomocí dřevěných desek, lanek, provázků, nebo tyčí vyplétaných provazem. Velký význam má zde téma nečitelnosti. Ať už se jedná o vizuální podobu písma, jež bývá roztahováno a deformováno, nebo o nečitelnost významu sdělení. Používána je azbuka, cizí jazyky, i texty s pouze osobním významem. Nedílnou součástí této oblasti tvorby jsou závěsné obrazy velkých formátů, zabývající se také písmem, jež Janovi slouží vlastně jako jakýsi sklad fontů.
Video vystavené v galerii 207 je složeno z fotografií technických popisů vagónů. To odkazuje k velké autorově oblibě prostředí, pro graffiti tak vhodného, jako jsou nádraží nákladních vagónů. A zároveň opět k písmu, jeho formám, šifrám a znakům které umí předčíst jen určitá skupina lidí. Fotografie se jedna za druhou pomalu pohybují zprava doleva, což připomíná pohyb vlakových souprav po kolejích. Toto je však popřeno ve chvíli kdy se jedna z fotografií začne pohybovat směrem dolů.
Video pojednávající téma tak nepoetické, jako jsou technické popisy vagónů, se svou osobitou vizuální krásou a v kontextu s Janovým dílem, stává vlastně něčím velice osobním a příjemným.
Filip Dvořák


Žádné komentáře: