5. 11. 2012
Juliana Höschlová
TANČÍ, JAK PÍSKÁŠ
V pondělí 5. 11. v Galerii 207
performovala a představila svou tvorbu mladá umělkyně Juliana Höschlová.
Autorka je absolventkou ateliéru Vladiníra Skrepla na pražské AVU. Diplomovala
v roce 2011 prací nazvanou Jazyk
přátelství. V Jazyku přátelství
je zkoumána intimita lidského výstupu při karaoke a v podobném duchu se nesla i
samotná performance prezentovaná v Galerii 207.
Juliana Höschlová se dostala do
povědomí veřejnosti hlavně díky výhře Ceny Národní Galerie 333 v roce 2010. Zde
se prezentovala sérií tří videí nazvaných Holka
z cirkusu, z nichž každé zachycovalo a s mírnou nadsázkou zkoumalo
autorčiny nezvyklé tělesné pozice: hýbání ušima, možnosti krku a těla.
Pojmenování projektu je odvozeno od lehce artistických pozic, ve kterých se
Höschlová zachytila, a od jejich předků spjatých s cirkusem. Tyto výstupy v
podobě videí, spolu s instalací a performancí z G207, tvoří jeden celek.
Součástí tohoto celku je i Field (Políčko) – další video projekt, který vzniknul
během doby, kdy byla Juliana Höschlová na stáži na Tchaj-wanu. Ve Fields je zkoumáno tamější současné
umění a prostředí.
Tvorba Juliany Höschlové obsahuje
ještě jednu rovinu – drobnější a o mnoho více osobnější zachycování Julianiných
psychických stavů a pochodů, prezentované např. výstavou To Be Continued v Galerii Armaturka (Ústí nad Labem 2011). Pro tyto
výstupy je nejvýstižnějším slovem arteterapie. Toto slovo je hlavně v konceptuálních
rovinách chápáno leckdy spíše negativně. Umělkyně se snažila o propojení těchto
dvou pojmů v celkem zajímavý výsledek, nicméně slovo arteterapie převládlo.
Julianina potíž s vytvořením komentáře ke kresbám vypověděla, že šlo spíše o
pocitové záležitosti.
V projektu Tančí, jak pískáš je zkoumána hranice mezi intimností, trapností,
soukromím projevu a improvizováním řízeným divákem. Místnost byla uzavřena
plentou, snímána kamerou, divadelně osvícena (něco ve stylu „one man show“). V
rohu byl umístěn počítač připojený k serveru youtube. Odtud vedla sluchátka pro
Julianu. Za plentou byli diváci sledující přenos záznamu autorky z první
místnosti na monitoru. Jednotlivě přistupující diváci chodili za plentu k autorce,
aby jí do sluchátek pustili libovolnou skladbu a ona mohla „tančit, jak pískali“.
Zajímavé bylo využití prostoru
galerie a rozehrání vztahů mezi dvěmi místnostmi – tedy mezi autorkou a diváky,
intimitou a exhibicí. Juliana Höschlová tančila až do vyčerpání.
Text: Lenka Vacková
Žádné komentáře:
Okomentovat