11. 11. 2013
DOMINIK FORMAN
Práce

Řekneme-li v dnešní době slovo socialismus, nebo socialistický realismus v současném výtvarném umění, jako první se mi vybaví práce německého umělce Neo Raucha. Jisté asociace s Lipskou školou si při pohledu na obrazy Dominika Formana nemohu odpustit.
Načasování této výstavy po volbách do poslanecké sněmovny, které jsme nedávno absolvovali a ve kterých komunistická strana získala bez mála 15 procent hlasů, je celkem příznačné. Dalo by se říci, že téma výstavy je aktuální. Osobně nejsem zastáncem socialismu jako takového, ale tento romantický výlet na svazáckou schůzi mi byl dobrým rozptýlením při pondělním listopadovém večeru.

Tlumené, skoro „nebarevné“ pastelové barvy, které výtvarník téměř výhradně používá, odsávají z těchto děl emoci: ta díla jsou nakonec svým způsobem prázdná. Prázdná, šedá, depresivní. Přesně taková, jaká byla doba! Výstava v galerii 207 byla složena z obrazů nářadí, klíčů nebo trubek namalovaných převážně na dřevěných deskách, doplňovaly je objekty jako, např. stará žehlička umístěná pod oknem, nebo malba na zdi s nápisem 8 – 10.

Je důležité číst výstavu v kontextu: socialismus jako takový vznikl jako reakce na industrializaci a v ekonomickém smyslu je protiváhou kapitalismu. Obecně vnímám, že paralelou ke kvalitě lidského života je hodnota, která je v současné společnosti masivně vytlačována hlediskem dosaženého výsledku, efektivnosti a výkonu. V dnešní době, kdy převážná většina výnosů všech západních ekonomik je založena na spekulacích a ne na lidské práci, je pro mne téma této výstavy žádoucí.

text: Vladimír Vávra

foto: Teodor Sprock