Exhibition Sample
Luis de Los Santos, Hansgrohe, Richard Nikl, BSTJ, Frances Malthouse, Birdseye, Gerhard Abel, Kim Laughton, Corawindows, Bea Fremderman, UN Recommended Box Jellyfish, Weitzer Parkett, Paul Kooiker, Ardex, Snailprocreation a další
Sampling a sampler stírají hranici mezi produkcí a recepcí. Tvrzení autoritativní jako celý zbytek miléniového textu teoretika, který bývá násilně vtěsnáván do současnosti internetové sítě, jako akt cut ‘n‘ paste bez kontextu. Sample v populární hudbě může být zpeněžitelný a jako takový i mnohokrát recyklovatelný. Stejně tak se dá jeho použití zažalovat. Svévolná tvorba nového celku z už existujících částí nebývá nutně snahou o jiné než „jedinečné“ autorství. Ve srovnání se samplem se pak pojem bootleg v umění (z podstaty „ilegální“ záznam) pojí daleko víc s DIY fanouškovstvím. Slouží k paralelní kulturní distribuci navázané na volně organizovanou zájmovou komunitu. Ve své kompaktnosti a sdělnosti, spojené s horší technickou kvalitou, je bootlegový záznam vůči objektu zájmu zároveň poctou i medvědí službou.
Postup samplingu je rozpuštěn v současném kulturním průmyslu a systému, jakým funguje informační tok. Shutterstock, gettyimages a jiné vzorníky modelů chování a gest v uměle vytvořených situacích a konfiguracích nemají daleko k prázdným vzorovým domům v residenčním rezortu. Vnímat skládání vzorků do nového celku jako akt analogicky svobodný a tvůrčí k pohybování se na internetové síti se dnes zdá být podobně nepatřičné jako devadesátkový idiom „surfovat po internetu“. Jako by snad surfařská subkultura opanovala „vlnové bazény.“
Newyorkská výstava Brand innovations on ubiquitous authorship kurátorovaná umělcem Artiem Vierkantem kladla na zúčastněné umělce nárok nechat vytvořit „díla“ prostřednictvím objednávek od zakázkových firem, tvořících produkty za pomoci parametrů dodaných „klienty“. Následně byl její koncept „ukraden“ – bootlegován a přemístěn Evou a Francem Mattesovými do Londýnské Caroll/Fletcher Gallery. Projekt disimages kolektivu okolo webu dismagazine si vzal za cíl zkoumat okolnosti a strukturní vztahy které stojí za oblíbeností donekonečna cirkulujících vizuálních stereotypů v komerční vizuální kultuře. Databáze originálních výjevů v podání post-internetových umělců používá stejné rozhraní jako internetové fotobanky. Na základě zadaných kritérií a vyhledávání pomocí klíčových slov se lze probírat stejně inscenovanou, ovšem notně bizarnější mimorealitou. Za odstranění vodoznaku ze snímku se platí i tady.
Výběr a sestava „vzorků“ na Exhibition Sample se odvolává k tématu kritického či subverzního potenciálu post internetu. Je fungování alternativních fotoúložišť (nejen disimages ale kreativní nakládání s blogy a sociálními sítěmi celkově) v zásadě emancipačním aktem, nebo pouze ironickým licitováním? Umění teď není stejné, respektive není jiné než ostatní činnosti v čase, kdy kulturní produkce a konstruování významů probíhá obdobně jako šíření vizuálních informací obecně. Post internet je pohlcován požadavky galerií. Šedesát let stará slova filosofa, jenž měl na pojem autorství a popkulturní mytologii takříkajíc svůj názor, vyzývají k opatrnosti:
Nemocnému se promítne obraz jeho choroby, dovede se k tomu, aby rozpoznal skutečnou tvář své vzpoury, a revolta se vytratí s o to větší jistotou, že jakmile se řád ukáže z odstupu jako předmět pohledu, stane se z něj pouze manichejská, a tedy nezrušitelná směsice, vítězící na obou frontách a v důsledku toho prospěšná.
Bootlegging the Internet. General do you Copy?
text: Lumír Nikl
foto: Teodor Sprock
Žádné komentáře:
Okomentovat