Marek Bureš: Všichni jsou si rovni
16.února 2009
Marek Bureš pojal prostor galerie svébytně – zahradil vchod a kdo z diváků chtěl nahlédnout dovnitř, musel vyšplhat po pyramidě z nábytku a dívat se přes stěnu.
Bureš si tak vytvořil osobní „celu“, kam se dobrovolně uzavřel. Takováto práce s prostorem může vyvolávat znepokojení – člověk ukrytý ve svém teritoriu, budující si okolo sebe zdi, přes něž mohou nahlédnout jen ti, kteří vyvinou určité úsilí, a dovnitř se dostanou jen ti nejaktivnější, kteří však netuší, jakým způsobem budou moci ven…Existujeme takto i v reálném světě, v naší ulitě, kterou nemáme všichni stejně pevnou? Budujeme si kolem sebe zeď s nadějí, že někomu bude stát za tu námahu se ji pokusit překonat? A co když se nikdo takový nenajde?
Kateřina Štroblová
Marek Bureš pojal prostor galerie svébytně – zahradil vchod a kdo z diváků chtěl nahlédnout dovnitř, musel vyšplhat po pyramidě z nábytku a dívat se přes stěnu.
Bureš si tak vytvořil osobní „celu“, kam se dobrovolně uzavřel. Takováto práce s prostorem může vyvolávat znepokojení – člověk ukrytý ve svém teritoriu, budující si okolo sebe zdi, přes něž mohou nahlédnout jen ti, kteří vyvinou určité úsilí, a dovnitř se dostanou jen ti nejaktivnější, kteří však netuší, jakým způsobem budou moci ven…Existujeme takto i v reálném světě, v naší ulitě, kterou nemáme všichni stejně pevnou? Budujeme si kolem sebe zeď s nadějí, že někomu bude stát za tu námahu se ji pokusit překonat? A co když se nikdo takový nenajde?
Kateřina Štroblová
Marek Bureš - Všichni jsou si rovni
16.února 2009
Marek Bureš ve svém pojetí Galerie 207 vychází ze sociálního fungování na umělecké scéně. Naráží na situaci, kdy se umělci do galerií dostávají zpravidla přes své osobní známosti. Z těchto pohnutek se do jediné výstavní místnosti při vernisáži zavřel – do vstupu přivrtal desku. Jedině škvírou pod ní bylo možné sledovat právě probíhající betonáž podlahy galerie. Návštěvníci si však svépomocí vytvořili haldu nábytku s jejíž pomocí se snažili přelézt takřka třímetrovou stěnu a dostat se dovnitř.
Marek Bureš se věnuje většinou videoartu. Jedno ze svých děl se již pro svou klauzurní práci rozhodl zalít do betonu. Provedl to zkrátka tak, že videopřehrávač i s kazetou zalil do betonového skeletu a zapojil do zásuvky. Z těžko prodejného videa se tak stal umělecký artefakt. Beton vnímá jako definitivum, proto nyní na podlaze Galerie 207 „z trucu vytvořil těžko odstranitelnou překážku“. Ta společně se znemožněním přístupu demonstruje jeho vztah k uzavřenému a zatvrdlému uměleckému světu; zároveň ale i míru jeho otevřenosti k divákům, kteří museli překonávat nesnadné bariéry, pokud chtěli proniknout dovnitř umělcova „osobního prostoru“.
Výstava však pozbyla své platnosti i smyslu v momentě, kdy Marek Bureš své hájemství po dvou hodinách opustil. Nicméně důsledky jeho činnosti je možné vidět do neděle 22.2.
Filip Jakš
16.února 2009
Marek Bureš ve svém pojetí Galerie 207 vychází ze sociálního fungování na umělecké scéně. Naráží na situaci, kdy se umělci do galerií dostávají zpravidla přes své osobní známosti. Z těchto pohnutek se do jediné výstavní místnosti při vernisáži zavřel – do vstupu přivrtal desku. Jedině škvírou pod ní bylo možné sledovat právě probíhající betonáž podlahy galerie. Návštěvníci si však svépomocí vytvořili haldu nábytku s jejíž pomocí se snažili přelézt takřka třímetrovou stěnu a dostat se dovnitř.
Marek Bureš se věnuje většinou videoartu. Jedno ze svých děl se již pro svou klauzurní práci rozhodl zalít do betonu. Provedl to zkrátka tak, že videopřehrávač i s kazetou zalil do betonového skeletu a zapojil do zásuvky. Z těžko prodejného videa se tak stal umělecký artefakt. Beton vnímá jako definitivum, proto nyní na podlaze Galerie 207 „z trucu vytvořil těžko odstranitelnou překážku“. Ta společně se znemožněním přístupu demonstruje jeho vztah k uzavřenému a zatvrdlému uměleckému světu; zároveň ale i míru jeho otevřenosti k divákům, kteří museli překonávat nesnadné bariéry, pokud chtěli proniknout dovnitř umělcova „osobního prostoru“.
Výstava však pozbyla své platnosti i smyslu v momentě, kdy Marek Bureš své hájemství po dvou hodinách opustil. Nicméně důsledky jeho činnosti je možné vidět do neděle 22.2.
Filip Jakš
Žádné komentáře:
Okomentovat