čtvrtek 26. února 2009

Petra Herotová: 100% Blue

Do velkoměsta se po počátečních obtížích vniká snadno. Vrátit se do okresního městečka a začlenit se s novým statusem (jako vysokoškolsky vzdělaný, kulturní člověk s určitými společenskými nároky) zpět mezi jeho obyvatele se může zdát nemožné. Petra bojuje. Někdy statečně, někdy rezignovaně. Proti těm, kteří ji považují za cizince. Proti těm, kteří ji využívají jako děvče pro všechno. V samotě maloměsta proti svým bývalým spolužákům a kolegům, kteří zůstali v hlavním městě a sklízí úspěchy a kterým pořádá výstavy, přestože by to mohlo být opačně. S mocipány, kteří provoz krajské galerie považují spíše za přítěž, ne-li za zbytečnost. Rozkopat to všechno…Petra se však nijak nelituje, v daném prostředí naopak pomalu ale jistě vyzrává její kriticky ironický humor, který, lehce vyplouvající na povrch, dává kresbám neobyčejně silný náboj.

Kateřina Štroblová


PETRA HEROTOVÁ
100% Blue
23. února 2009

Možná, že při prvním pohledu na dílo Petry Herotové, se nám automaticky nabízí srovnání s jinými autory. V tomto případě však není nutné hledat kdy a kdo vytvořil něco podobného, kdy a kdo už to udělal nebo řekl dříve, jinak, nebo dokonce lépe. Už to udělali všichni.
Autorka nabízí výpověď ze svého osobního života a tak jak se spisovatelé snaží vypsat ze svých splínů, tak se i Petra Herotová snaží prostřednictvím své tvorby povznést nad krutou realitu dnešního světa. Pokoušíme se o to všichni a proto je dílo srozumitelné jak divákům z jejího bezprostředního okolí, tak těm ostatním - z „venku“. Všichni jsme schopni nalézt se v jednoduchých kresbičkách propiskou, projektovat si do nich své trable i humorné a dost často absurdní situace z každodenní reality plné paradoxů.
Pohlednice z Blanska jsou sympatické nejen díky autorčině osobní výpovědi, ale i díky tomu že našla uplatnění pro tyto dnes tak málo užívané prostředky korespondence. Dala jim další příležitost jejich původního určení, být nositelem informace zprostředkovávající lidské zážitky. Kresby životních situací ze zadních stran pohlednic jsou mi velmi blízké a věřím, že tomu tak nebylo jen u mne.

jMatt











Žádné komentáře: