Inna Levinson: I love art

Určitě jste schopni ztotožnit se s výrokem této studentky ateliéru Intermediální konfrontace, protože také milujete umění. Možná ale k významu slova miluji přistupujete jinak. Totiž hned u vchodu do galerie jste nuceni vstoupit mezi roztažené nohy, jakoby do ženského lůna. Zobrazovaná žena si oblékla zelené střevíčky na podpatku, nic víc z ní nevidíte, jen mezi nohama, nad vchodem galerie, má umístěn nápis I love art.Uvnitř místnosti lásku k umění prezentuje na růžových zdech s bílými srdíčky spousta fotografií a na zemi už zmíněné zelené střevíčky, tentokrát však skutečné. Inna Levinson spojuje lásku k umění a sex také na snímcích, kde se sama stylizuje do modelky, herečky, nebo striptérky. Fotografuje se v galeriích umění různého charakteru, navštíví NoD, Veletržní palác, GHMP, nebo Dům u černé matky Boží.
Námět fotografování sama sebe před uměleckými díly může připomenout parafráze Kateřiny Držkové a Daniely Matějkové, ale Inna Levinson spíš před díly pózuje, prezentuje sama sebe a svůj názor na umění. Miluje všechno umění, nevybírá si mezi galeriemi, pózuje všude a z jejích figur a výrazu ve tváři vidíme, že si to pořádně užívá. Umělecká díla za ní však nijak nekomentuje, nekomunikuje s nimi, čím se výrazně liší od K.Držkové a D.Matějkové, které s díly vytvářejí určitý dialog. Inan Levinson spíš prezentuje sama sebe a svoji euforii v galerii. Celá přehlídka fotografií pak působí spíš jako výpověď I love myself, než art.
Možná autorka komentuje fotografický kánon turistů, postavit se před „něco důležitého“ a zaznamenat, že jsme zde byli a toto viděli…. Možná se u této autorky jedná o parodii na druhou, instalace na růžových zdech, propojování lásky a sexuální provokace odkazuje spíš k ironickému komentáři „milovníků“ umění.
Možná k nim patří i autorka a proto do své umělecké práce zapojila i sebeprezentaci – tedy sama sebe, svoji identitu, své tělo a obecně celý svůj život. Jak je tomu doopravdy dokážeme vytušit až na základě toho, jak se její práce budou vyvíjet dál.
jMatt