Dveře jsou otvor, kterým se vchází a vychází. Předmět, který vymezuje „tady“ a „tam“, „uvnitř“ a „vně“ či „soukromé“ a „nesoukromé“. Za zavřenými dveřmi probíhají důležitá jednání, ostré hádky a skryté milostné vztahy. Rozšiřováním svých možností si otevíráme dveře do světa; po zjištění, že ten svět pro nás vlastně není to pravé, je za sebou, mnohdy hlučně, zase zavíráme.
Zavěsí – li někdo dveře do prostoru, popírá tak všechny jejich funkce a vymezení. Jedná – li se navíc o dveře osobní, vpouští nás jejich majitel do svého privátního prostoru; do svých poznámek, drobných radostí, dárků a střípků vzpomínek.
Ivan Vosecký si již názvem výstavy poněkud provokativně pohrává s fenoménem, který vystopujeme až k Marcelu Duchampovi, totiž s fenoménem ready – made, hotového objektu, který je vystaven. Vosecký reflektuje také Duchampův význam jakožto „nejvýznamnějšího malíře (paradoxně) 20. století“, za nějž bývá často díky svému vlivu označován, a jaksi přebírá jeho roli. Znovu tak nastoluje úvahy o povaze uměleckého objektu, stejně jako o vizionářském postavení umělce ve společnosti.
Kateřina Štroblová
Zavěsí – li někdo dveře do prostoru, popírá tak všechny jejich funkce a vymezení. Jedná – li se navíc o dveře osobní, vpouští nás jejich majitel do svého privátního prostoru; do svých poznámek, drobných radostí, dárků a střípků vzpomínek.
Ivan Vosecký si již názvem výstavy poněkud provokativně pohrává s fenoménem, který vystopujeme až k Marcelu Duchampovi, totiž s fenoménem ready – made, hotového objektu, který je vystaven. Vosecký reflektuje také Duchampův význam jakožto „nejvýznamnějšího malíře (paradoxně) 20. století“, za nějž bývá často díky svému vlivu označován, a jaksi přebírá jeho roli. Znovu tak nastoluje úvahy o povaze uměleckého objektu, stejně jako o vizionářském postavení umělce ve společnosti.
Kateřina Štroblová
Žádné komentáře:
Okomentovat