Široká škála různorodých uměleckých přístupů, které byly letos představeny v galerii 207, byla tentokrát rozšířena o tvorbu vznikající na půdě ateliéru malířství 3, na VUT v Brně, který vede Petr Kvíčala.
Filip Smetana pod kurátorským vedením Andrey Štekrové sice nevystavil malby, ale vliv vedoucího ateliéru malířství je na jeho tvorbě dost patrný. Podle vlastních slov si A.Štekrová vybrala F.Smetanovu tvorbu proto, že sama má k jeho výtvarným projevům blízko. Také studovala FaVU VUT v Brně, ale ateliér nefigurativního sochařství a je členkou sdružení Uff! Art, které se zaměřuje na malbu a prostorovou tvorbu. Proto není divu, že ze spolupráce F.Smetany a A.Štekrové vznikla výstava téměř sochařských objektů.
Z názvu jejich výstavy Recept, se můžeme snažit dešifrovat, že se jedná o radu, nebo návod, jak něčeho dosáhnout. Je to ale jen klamné zdání, Recept lepro ně spíš ve smyslu určitého vlastního postupu, který F.Smetana aplikuje již delší dobu v několika dílech. Zde prezentuje osm různě velkých sochařských objektů, které odlil ze zmačkaného igelitu a vytvořil tak zádní prostorového předmětu evokujícího reliéfní mapu. Její prostorovost ale částečně popřel nanesením vertikálních černobílých proužků na lesklém podkladě. Téměř kubistické tvary překryté malbou připomínající op-art jsou na objekty naneseny speciální technologií převzaté z černobílé fotografie.
Filip Smetana tak mísí několik uměleckých druhů - malbu, fotografii a sochu spolu s různými uměleckými směry. Využívá dnes již klasický postmoderní přístup k umění, které je zaměřeno spíš na vícero paradigmat zároveň, než že by bylo ostře vyhraněno tematicky. V současném umění dochází v rámci oborů, témat i technologií k silným přesahům a dříve jasné specifikace se navzájem propojují. Také F. Smetana jde v rámci různých experimentů až za pomyslné hranice svého oboru. Tyto dříve dané jistoty bourá a ze spletitosti tohoto labyrintu se snaží najít východisko. Geometrie a formální přístup, který jistě nikoho neurazí, jsou mu k tomu velkým pomocníkem. Sám F.Smetana v tom nevidí problém, bere to jako naprosto
legitimní záležitost, proto věřím, že i v budoucnu si za svojí tvorbou bude stát a posune ji mnohem dál k osobitějším výpovědím.
jMatt
Filip Smetana: Recept
V pondělí 5. května 2009 Andrea Štekrová představila v rámci pravidelných výstav Galerie 207 brněnského studenta malby - Filipa Smetanu. Pro výstavu připravil sérii sádrových plastik, na něž fotogramem vyvolal jednoduchou strukturu čar. Uvědomuje si, že tím odkazuje na Opt-art, nebylo to však jeho cílem. Pro tvorbu Filipa Smetany je příznačné, že vzniká podle neobvyklého autorského návodu. Proto i zde, ač využil fotogram a optické efekty, kladl důraz zejména na Recept:
Nejdříve zmačkal foto-citlivý papír, roztáhl jej a jeho zadní stranu zpevňoval vrstvami sádry tak dlouho, až mohl odlít celý zbytek „cihly“. Na takto připravené foto-reliéfy pak chtěl vyvolat reprodukce svých obrazů (Za dobu svého studia malby ještě Filip Smetana malbu neodevzdal). Po několika nezdarech sáhl po šabloně, přes níž papír osvítil. Původně chtěl, aby se obrazy divákovi ukázaly v celku, až když se o to bude sám snažit a odstoupí od reliéfů. Pointa měla být odhalena v kolmém pohledu z dálky. Šablonové „náhradní řešení“ ale nakonec oživilo díla více, než kdyby skutečně použil malbu:
„Zkus se podívat z dálky, ty čáry pak vypadají rovně!“ Kdosi zavírá střídavě oči a chlubí se se svým objevem. Pak udělá krok blíž k plastice, prohlíží si jí zleva a zprava. Návštěvníci s jinak důstojným výrazem se při prohlídce na okamžik promění v neposedné zkoumavé špunty a s přivřenýma očima se kroutí před vystavenými díly.
Je fascinující, jak obyčejná struktura čar donutí diváky, aby se na umělecké dílo dívali střídavě s odstupem, z nejrůznějších úhlů, aby jej vnímali v pohybu. Až souhrn všech pohledů na obraz nám umožní abychom postoupili dál. Umělecké dílo posuzujeme z hlediska nekonečného množství jeho vlastních variant.
Celá plejáda uznávaných českých umělců (v čele s Jiřím Davidem) usiluje o to, aby se veřejnost na umělecké dílo dívala – obrazně řečeno – s odstupem, mnohostranně, otevřeně a pozorně. Zatímco oni s tímto cílem taví mozkové závity návštěvníků složitostí svých námětů (nebo jim díla sami komplikovaně vykládají), Filip Smetana nás k tomu fyzicky donutil aniž bychom to vůbec tušili.
Zbývá už jen otázka, jestli nám dokáže takhle podprahově podsunout nějakou svou myšlenku, či vizi?
Filip Jakš
Žádné komentáře:
Okomentovat