Výstava zahájená 12. 10. 2009 v Galerii 207 představuje Pavla Sterce, jehož objekty, fotografie, či performance mají často záměrně ukrytý smysl. Vodítkem nám může být jen náznak.
Na výstavě s názvem Kolorista vystavil tři projekty reflektující jeho práci s barvou. Na jedné stěně zpracoval tři letopočty z českých dějin. Číslici 1775 (potlačené povstání sedláků u Chlumce) vybarvil zeleně, zřejmě pro vyjádření jejich vztahu k půdě i bitevnímu poli. Rok 1939 (zábor Sudet po Mnichovské dohodě) vyplnil šrafovanou černobílou strukturou – v den vstupu německých vojsk na české území padal déšť se sněhem a pro vyjádření ponurosti doby použil autor tento atmosférický jev. Posledním datem je rok 2002, záplavy jsou znázorněny plnou modrou barvou. Letmý pohled na tři letopočty na zdi nám jen stroze připomíná konkrétní události. Pro necvičeného návštěvníka barva nehraje a priori tak velkou roli, právě proto je velmi potřebné nechat se o dílech informovat. Stercovo vnímání těchto dějinných okamžiků vyjadřuje tak, že k nim intuitivně přiřazuje barvy. Využívá k tomu základní živly: vodu – vzduch – zemi. Je to asociace vlastně velmi jednoduchá, na druhou stranu však diváka dovádí k pohledu na dílo právě skrze barvu.
Obdobně je tomu u vystavené bedýnky, která ukazuje dvě fotografie ze Stercových dřívějších akcí. Akce Zatmění z roku 2009 je také jednoduchý čin, Sterec si nabarvil obličej na černo a zapózoval u teleskopu. V druhé akci se dotýká tématu přírody, do naha vysvlečený ukazuje Sterec svůj penis (obřezaný) s ohanbím natřeným na zeleno. Jeho živočišný („šamanský“) přístup k tvorbě se zjevně nedá plně logicky vysvětlit. Možná jde o intuitivní cítění přírody, jež považuje za nutné vyjádřit. O tom svědčí i jeho největší centrálně umístěná fotografie – v níž Pavel Sterec nahý a zcela pokrytý černou barvou stojí zřejmě v temné komoře: kvůli ztížené viditelnosti není možné zcela rozpoznat všechny detaily fotografie, více je zakryto tmou než osvětleno. A právě to charakterizuje jeho přístup k této fotografii, u níž „sám neví“. Obecně nerad svá díla logicky vysvětluje, daleko radši je, pokud jejich význam zůstane hermeticky uzavřen a až divákovo oko osvětlí některé fragmenty zobrazeného.
Explicitní nahota nás sice může zarážet: Je to jakýsi autorův „podpis“? Má to něco vyjádřit? S přihlédnutím k faktu, že autorova kůže slouží opakovaně jako podklad pro barvu, stává se nahé tělo „živým plátnem“, na němž se barevně podepisuje a jímž se odhaluje.
Pokud jeho dílo budeme chápat pudově, můžeme jej dát do souvislosti s Nietzscheho myšlenkou, že intuitivní myšlení / pud nás vede ke konkrétnímu názoru, výtvarnému, literárnímu, či hudebnímu dílu zcela neomylně a konkrétní obrysy, noty, slova, argumenty, jsou jen logické prostředky, které lidé potřebují k tomu, aby si mohli „stát za svým“. Pavel Sterec se zde očividně obešel bez logického vysvětlení. Otázkou ovšem zůstává, zda uzavřené dílo není od určité míry již neprůchozí myšlenkám diváka.
Filip Jakš
pohled do instalace
pohled do instalace
pohled do instalace
vpravo Pavel Sterec
Žádné komentáře:
Okomentovat