galerie 207: Ivan Mečl

Ivan Mečl - nepoužité
Ivan Mečl se v Galerii 207 rozhodl vystavit nepoužité texty a video. Video pro odvykání alkoholismu pod heslem „nepij dnes a co bude zítra se uvidí“ je rádoby děsivá a bezobsažná reportáž jako vystřižená z hysterických pořadů typu Na vlastní oči. Celá výstava se však nenese v tak jednoznačně humorném a ironickém duchu.
Ivan Mečl je nejen umělcem, ale i publicistou, stojí za vydáváním časopisu Divus (známý také pod jménem Umělec), zabývá se i vydavatelskou činností stejnojmenné značky. Drobnou místnost galerie pojal jako čítárnu z nakladatelství a na jejích stěnách vystavil své nepublikované články, úvahy a rozhovor. Ty udržují čtenáře v nejistotě, zda jde o propracované myšlenky, nebo o bohapustou ironii na téma láska, média, politika, kurátorství, nebo historie Divusu samotného. Texty se pohybují někde mezi autorovou sebeironií a jeho strachem z běžné reality našeho života.
Ivan Mečl se pokusil návštěvníky infikovat netradičními názory v otázkách potřebnosti politických stran, o politické imunitě, o roli médií v politice. V rozhovoru s Annou Mitus o souvislosti kurátorství a uměleckého projektu se zase stylizuje do satanistického kurátora tak poctivě, že čtenář ztrácí přehled, kde končí ironie a začíná autorovo skutečné šílenství. Vlna této nejistoty se nese všemi jeho texty i jeho videem. Sám autor toto vyznění podporuje komentářem „ … a co kdybych to myslel vážně?“
Návštěvníkům, kteří přišli na čtvrteční komentovanou prohlídku potvrdil, že jeho texty měly vyvolat diskusi o politických tématech. Také chtěl ukázat, jak účinné je v odborných textech záměrně zaměňovat některé pojmy, ukáže se pak nová obsahová rovina textu (tento systém sám užívá ve vystavených textech). Skutečná diskuse na půdě ateliéru (vedeného Jiřím Davidem) se však rozhořela, když se Mečl opřel do pojmu „kontext“, který je v současnosti považován za potřebný pro účinnost uměleckého díla. Mečla v tomto ovlivnila četba Friedricha Nietzscheho, jemuž je také cílem útoku rozumový a umělecko-sociální konstrukt. Právě proto Mečl doporučoval, aby si diváci zkusili někdy zaměnit slovo „kontext“ za slovo „vězení“, taková proměna ukáže slabost původního pojmu.
Ivan Mečl se snaží probudit v divákovi otázky jak nad tématy, jimž se v textech věnuje, tak nad jejich samotným tvarem. Mečlova snaha je veskrze potřebná na současné scéně, kde převažuje spíše intelektuální konstrukce, než práce emoční.
Jeho instalace textů však byla dost dezinterpretována právě kontextem běžícího videa. Autorovy myšlenky pak vyzněly jako specifický humor. Za těmito těžko přístupnými texty se však ukrývá postava umělce i teoretika, který se svým uvažováním výrazně liší od současných konceptuálně myslících autorů.
Filip Jakš