galerie 207: Josef Bolf, DEATH

Josef Bolf - Death

Při sledování obrazů Josefa Bolfa se divákovi může snadno stát, že v sobě uslyší depresivní, temnou, dunivou hudbu. Obzvláště díla z jeho vyškrabovaného období je možné označit i hudební škatulkou za emo-core – vyjadřují temné vzpomínky na vlastní mládí a konkrétní prostory a to způsobem i docela brutálním, co na tom, že obrazy jsou tiché?

V Galerii 207 předvedl přímou souvislost obrazů a hudby, zatímco z rohu řve death-metal, na stěně si diváci prohlíží jeho „záběry z pódia“ – miniatruní obrázky, na nichž mají metaloví hudebníci zvýrazněné penisy, příležitostně naznačený i stříkot krve. Jednoduchá malba černou a červenou barvou. Stejnou tématiku připomíná i z motorky vykuchaná nádrž na benzín přebarvená (opět červenou a černou barvou) do podoby predátora, nebo jako velké plátno takřka zcela začerněné, snad až na pár kostí, které lze ještě rozpoznat. Můžeme to vnímat jako podvědomou linii, kterou u autora vyvolala hudba. Stejně jako u penisů hudebníků na vystoupeních metalových skupin je skutečně něco abnormálně egoistického.

Ano, i nyní se galerie v ateliéru ukazuje jako ideální prostor pro větší či menší výchylky. U jiných děl Bolfa bychom mohli čekat, že v nich bude nějaký filmový příběh, nebo vnitřní bolest, zatímco zde jde spíše o variaci na hudební a fotografické téma.

Josef Bolf ve svých malbách rád vychází z fotografie, při různých příležitostech fotí nejraději pustá místa, sídliště, holé místnosti. Nyní jsou to domnělé, či skutečné fotografie z koncertu.

Autor nepřímo odkazuje na důležitý motiv – vliv hudby na malbu. Většina umělců přeci při tvorbě poslouchá nějakou hudbu, není tedy možné, aby na ně neměla vůbec žádný vliv. Velké množství umělců jsou navíc i hudebníky (Lubomír Typlt – WWW, umělecké skupiny Rafani, Guma Guar, I love 69 popgeju, atd…).

Často ani netušíme, co umělec poslouchal, když maloval, jestli je za obrazem nějaká konkrétní píseň a jaká, nebo jestli malíř-hudebník promítá své vize i do hudby?

Josef Bolf však před námi nic neskrývá – poslouchal Death, inspiroval ho Death.

Filip Jakš