Aleš Čermák
Tvorba Aleše Čermáka má velmi často myšlenkový základ. Klade otázky filosofické, dá se říci i morální. Na veřejnosti může být znám jako autor akce, při níž lepivými rukavicemi stíral za léta usazený prach a špínu z budovy Federálního shromáždění. Čermák také píše básně a zabývá se i souvislostmi textu a fotografie nebo znemožněním čtení textu – jeho recitaci pomocí prostředníka, jemuž slova šeptá do ucha, přehluší puštěná sekačka.
V jeho přístupu můžeme cítit třeba i nevědomý vliv dekonstruktivistické filosofie – slovo nedostačuje k převyprávění původních myšlenek a emocí. Při akci, v níž s bleskem přefotil a vydal ilustrace z Gombrichova Příběhu umění, uvažoval zhruba takto: Slovo a cizí pohled teoretika kradou autorovi uměleckého díla jeho sdělení, dávají mu hodnotu zařazením do historické řady, čímž mu ale jeho původní hodnotu berou. Podobná myšlenka je cítit i z jeho objektu „Stavba se staví od základu_text se čte zleva doprava, jakým způsobem číst architekturu?“ Při pohledu na výsledný objekt nás napadne, jestli v něm je možné objevit nějaký kód, stavební prvky, které by měly vlastnosti písmen? A skutečně: půdorys a poměry stran vznikaly na základě jakési Čermákovy psané číselné asociace – rozměry jsou tedy jeho kódem. Tak jako tak, se ale z architektury nedočteme nic konkrétního. Možná v nás zůstane abstraktní pocit, asi jako z přečtené básně, pokud je tento pocit vůbec přenositelný.
Po obšírném úvodu se konečně dostávám k vystavenému v Galerii 207. Čermák zde poprvé přetl vybrané texty. Básně se v tom okamžiku zrodily (čemuž napovídá jejich datum narození), poprvé došly k uchu posluchače. Dá se o nich tedy říci, že vznikají až v jeho hlavě. Pro básně je však stejně příznačné Čermákovo logo: kormidlo / holubice (řízení osudu / svoboda). Toto logo je vlastní pro každý z jeho textů, používá ho i na přebaly svých vydání. Kdybychom hledali společné vyznění jeho básní, shodli bychom se jen na jeho osobě, podpisu, logu. Jejich skutečný význam by však byl pro každého z nás jiný, osobní.
Při pohledu na díla velmi produktivního Aleše Čermáka nás nic nepřekvapí. Jeho myšlenka k nám dojde při prvním pohledu celkem jasně a při vysvětlení ať námi, nebo autorem se jen potvrdí. Pointa je jasná už od začátku. To je docela škoda, ačkoli … „pointa je jasná,“ nezakrytá, není posléze filtrovaná, aby získala na účinku, nehraje si na víc, než je. Tato snadná čitelnost je vlastnost, jíž můžeme ocenit i odsuzovat.
Myšlenky, k nimž Aleš Čermák dospívá, však i z filosofického hlediska stojí za povšimnutí. Tím jeho dílo doplňuje prostředí ateliéru Jiřího Davida.
Filip Jakš
Performance, Aleš čte báseň
Za dočtenou báseň dělá křížek na stěně
Přečtené básně lepí na stěnu
Instalace v rohu galerie
Aleš Čermák po svém výkonu
Žádné komentáře:
Okomentovat