Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Bez názvu

Edward Sapir a Benjamin Whorf formulovali tezi, že jednotlivé kultury vidí a interpretují svět skrze svůj jazyk. Mluvčí z různých prostředí tak mohou na základě svých jazykových schopností vnímat tentýž fenomén jiným způsobem.

Tomáš Svoboda zkoumá ve své konceptuální tvorbě souvztažnost textu a imaginace. Pomocí metody katalogizování věcí či jevů (soupis všech předmětů v bytě, textů v jedné ulici, komponentů automobilů) zkouší míru a intenzitu divákovy představivosti. Krátkými úsečnými informacemi nutí vytvářet příběhy a používá slova jako spouštěč emocí.

V Galerii 207 vytvořil Svoboda jednoduchou instalaci jednoho digitálního fotorámečku, v němž se náhodně střídalo několik snímků. Princip náhody zde tak sehrál významnou roli, neboť po chvilce pátrání po logice střídání snímků divák zjistil, že k obměně nedochází podle nějakého řádu; příběh, který mohly obrázky ilustrovat, tak byl pokaždé jiný a pro každého tak svým způsobem jedinečný.

Svoboda se tak opět vrací k jiné formě zobrazení jako podnětu k vlastní interpretaci světa, text byl v tomto případě nahrazen obrazem, který je sice o něco méně abstraktní než slovo, ale vizuální komponenta naopak působí na dojmy z naší zkušenosti či fantazie.

Kateřina Štroblová

instalace, fotorámeček


digitální obraz

digitální obraz

digitální obraz

digitální obraz

digitální obraz

autor v instalaci

Martin Prudil

Martin Prudil

A ty už nemaluješ?

Vytvářet a pracovat s uměním nutně neznamená být výtvarníkem v klasickém pojetí slova smyslu. Pro samotného tvůrce je to celkem přirozená věc. Pokud však bude umělec očekávat stejné pochopení u běžného člověka, spíše narazí. Proto Martin Prudil při zmínce o tom, že se věnuje intermediální tvorbě je z pravidla dotazován „ A ty už nemaluješ?“ Chceme-li se dobrat odpovědi na tuto otázku, stojící na samém počátku Martinovi instalace, musíme se dostat k její podstatě, čili k malbě.

Martin se dlouho profiloval jako klasický malíř, jehož malba se vyznačovala výrazným příklonem k realismu. Klasická malba mu nabízela nevyčerpatelný prostor k výtvarnému vyjádření. Přesto mu formální podoba malby nedovolila vyjadřovat se k tématům tak, aby měl pocit zadostiučinění. K řešení otázky po samotném významu umělecké tvorby, musel opustit tento prostor a zvolit si jinou oblast konceptu a instalace. Zde může stejně využít schopnost pozorování, invence a vyjadřování určitého názoru a gest, které v tomto odvětví umělecké činnosti možná více vyniknou.

K pochopení instalace, která proběhla v Galerii 207 je dobré se na jednotlivá díla podívat s odstupem. To samozřejmě díky prostorovým možnostem galerie není tak snadné. Nicméně, zleva je to Krajina. Fotografie čehosi, co připomíná vlastní název, který ve spojitosti s „výstavou“ nabízí představu klasické malířské formy neboli věc vztahující se přímo k umělci, jako něco co prochází jeho vlastní představou. Druhým objektem je krátký videozáznam z filmu, jako klasické simulakrum, kde je minimální autorský podíl a jde pouze o samotný výběr autora. A nakonec třetí věcí je vytisknutá sms zpráva od otce, připomínající jakýsi možný impuls směrující k umělci zvenčí. Tímto jsou načrtnuty tři zásadní momenty, které určují umělcovu tvorbu: zmíněný impuls k tvorbě, přejímání poznané skutečnosti a vlastní představa/ invence. Chybí už jen jediný článek, který vše stmelí dohromady. Tím je samozřejmě divák.

Díky němu vzniká pomyslný čtvrtý bod nutný k zobrazení symbolického čtverce. Stačí už jen povolit uzdu představivosti a zasadit si čtverec do kontextu galerie. To, co nám vyjde, není nic jiného než prostor, který ohraničuje. Symbolicky tím můžeme docílit určitého uměleckého naplnění způsobu a významu instalace v kontextu prostoru galerie.

Martin rozehrál zvláštní hru, do které je pozorovatel vtáhnut jedině v tom případě, že přistoupí na jednoduché pravidlo, stát se její součástí. Na tomto principu je založena expozice. S lehkým úšklebkem dává jasně najevo, že bez diváka se výstava neobejde. Díla sama o sobě nemají význam. Jsou jenom připomínkou přítomnosti a nejde v nich samotných hledat důvod, proč jsou vystaveny. Opěrným bodem a základem existence děl se stává samotná vazba k divákovi a vnímání jich v rámci celku. Skoro se to jeví jako nejasně začarovaný kruh. Pokud bych ale tomuto vztahu měl přikládat nějaký obrazec, byl by to spíše zmíněný čtverec, jako jedno z východisek pro zorientování se v instalaci.

Matěj Nývlt

pohled do instalace



krajina, digitální tisk 42 x 80cm

instalace, video, sekvence z filmu umělcova smlouva 3:25 minut


pohled do instalace

autor

Tomáš Císařovský

Tomáš Císařovský: Co zůstalo z jednoho dne (10.1.2010)

Tomáš Císařovský je významným představitelem střední generace. Ve své tvorbě se specializuje v drtivé většině na malbu, a to na malbu převážně figurální.

V Galerii 207 však vystavil sérii akvarelů nazvanou Co zůstalo z jednoho dne (10.1.2010).

Akvarel není snadnou technikou. Je potřeba pracovat rychle a bezchybně, vyžaduje soustředění a jasný záměr. Pro Císařovského je akvarel „geniální technika. Osvěžuje mě, otevírá cestu, děje se. Oproti obrazu, kde je nutné všechno umalovat, je akvarel díky médiu vody bezprostřední, má obrovský prostor pro náhodu, vyžaduje okamžitou korekci.“ (citováno z rozhovoru s Martinem Dostálem z Císařovského webových stránek)

S médiem akvarelu začal Tomáš Císařovský pracovat již ve devadesátých letech (například cyklus Dolomity, 1999).

Instalace Co zůstalo z jednoho dne (10.1.2010) sestávala z kolika 18 menších akvarelů na ručním papíře a jednoho velkého, zabírajícího celou jednu stěnu galerie.

Na první pohled veselé, v teplých barvách vyvedené figurální akvarely odhalují svou brutální podstatu až při bližším soustředění.

Autor nechává interpretaci na divákovi. Jak se sám vyjádřil, série zachycuje den, který si „docela užil“. Nelze zde nehledat symbolické obsahy. Útrpně naslouchat vlastnímu tepu, věšet se na svá vyhřezlá střeva a hrát si s nimi přebíranou, předhodit nitro psům a zlomit se v pase při pohledu na svou tvář do zrcadla. Fyzická bolest je ale často irelevantní.

Kateřina Štroblová

akvarel na ručním papíře, 21x29cm



akvarel na ručním papíře, 21x29cm


akvarel na ručním papíře, 200x130cm

pohled do instalace