VÁCLAV GIRSA a STŘEŠOVICKÁ KRAMLE
Stavba povolená
V Galerii 207 byla ohlášena
demolice. Plakáty ve formátu stavebního povolení se válely po školních
parapetech a u mnoha z nás vyvstala v duchu otázka: „Někdo udělá to,
k čemu bych chtěl mít odvahu, ale nemám?“
Václav Girsa se uvedl opravdu
okázale. Očekávaná demolice Galerie 207 se však nekonala. Názvu výstavy snad
nejvíce odpovídalo lešení, které galerii obklopovalo a odkud se daly
pozorovat zdi vytapetované expresivními obrazy větších formátů.
Šlo-li o pomyslnou, metaforickou
demolici spojenou s bořením zažitých představ o výstavní činnosti,
dovoluji si tento záměr označit jako nesplněný. V rámci boření konvencí se
Václav Girsa bohužel často u obrazů i u celého galerijního projektu
potýká právě s jistou konvenčností.
Odvážnost autora se rozplývá v moři stejně odvážných autorů
pracujících v obdobném duchu, zejména se pak divák nemůže zbavit příchuti
obrazů jeho učitele Vladimíra Skrepla. A tak se podivnost vytrácí a je
nahrazována konkrétní definicí podivnosti vtěsnané do předem známé a dané formy.
Z mého pohledu mezi ty odvážnější projekty, mnohem podivnější a
připitomělejší (jak sám Václav Girsa popsal svou snahu), patří například
objekty vytvořené ze sbírky starých hrnců, jimž autor přidělává obličeje.
Nelze samozřejmě opomenout
koncert, který se konal při vernisáži a byl podle mě i nejpůsobivější částí
výstavy. Demolice galerie se snad odehrávala právě v hudbě. Nabízí se
otázka: Proč dokáže hudba v galerii více emotivně udeřit než obrazy, jimž
autor tuhle funkci primárně přisuzuje?
Jsme vizuálně otupělí, a proto na
nás hlučná hudba působí více fyzicky? Nebo snad byla hudba kvalitnější než
vystavená díla? Možná je to tím, že očekávatelnost divokých obrazů
v galerii nudí, kdežto koncert na neobvyklém místě táhne naši pozornost.
Také konfrontace s živým umělcem tvořícím tady a teď je mnohem více
vzrušující, než představa umělce produkující divokost v přístřeší svého
ateliéru. Lešení posloužilo nejlépe právě během vernisážního koncertu kapely Střešovická Kramle,
v níž Girsa působí. Sledovali jsme dění shora, povýšeni nad galerii i
tvůrce, a možnost plivnout na účastníky v aréně byla omamná.
Václav Girsa vytušil, že všichni
znuděně čekáme, kdo přijde jako první s uvěřitelnou radikální odpovědí na
současné chytrostí se chlubící umění. Nakonec však možná zklamaně uznáme, že
bude nejpřirozenější na takovéto umění plynule navázat.
Lucie Rosenfeldová
Girsovi bylo již
třicet let, když nastupoval na AVU, do ateliéru Jiřího Davida. Do té doby, jak
on sám říká, čas od času maloval bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Po
rozporuplném odchodu Jiřího Davida z AVU přestoupil do ateliéru Vladimíra
Skrepla, kde také diplomoval. V Girsových obrazech je Skreplův vliv
neoddiskutovatelný, v jeho expresivně laděných malbách se objevují motivy
situací z jeho běžného života, ale také ze situací, které záměrně plánuje,
aby z nich mohl čerpat inspiraci pro své malby. Sám tyto plánované situace
nazývá experimenty. Jedním z Girsových
experimentů bylo navštěvování míst, jež jsou opředena pověstmi o nadpřirozených
jevech. Tato místa Girsa v nočních hodinách, pod vlivem psychotropních
houbiček, filmuje v naději, že zachytí nadpřirozenou bytost, údajně se tam
zjevující.
S odstupem času z takových zážitků těží a maluje podle pocitů a
emocí z nich získaných. To, že je Girsa nepřehlédnutelnou osobností na
české umělecké scéně, dokládá mimo jiné fakt, že byl svými obrazy zastoupen na výstavě
„Malba nultých let“ ve Wannieck Galerii v Brně, která představovala
nejvýraznější malířské osobnosti mladší a střední generace. V Girsových
malbách se dále objevují motivy z jeho oblíbených hudebních žánrů. Sám má
za sebou působení ve dvou punkových kapelách. V současné době spolupracuje
na hudebním projektu „Střešovická kramle“, se kterým také odehrál koncert
na vernisáži v Galerii 207. Hardrockové melodie linoucí se z Girsovy
kytary se snoubí s monotónním technozvukem, doplněným o elektronické
efekty, přičemž Girsův punkovo-hardcorový
pěvecký výkon podtrhuje hutný hudební projev celé formace.
Na výstavě dále představil osm expresivně laděných obrazů v tmavých
tónech, které jsou typickou ukázkou Girsova přirozeného přístupu k malbě.
Zajímavý instalační moment vernisáže spočíval v obestavění obvodu galerie
lešením, na kterém bylo provizorní pódium pro diváky. Klasický model, kdy je
kapela na pódiu a diváci pod ním, byl zcela obrácen. I přes drsnější hudební
projev „Střešovické kramle“ působila instalace obrazů v kombinaci
s hudební produkcí kompaktně a vzájemně se doplňovaly.
Kromě toho, že Girsa představil v galerii osm nových maleb, zároveň
na vernisáži umožnil divákům nahlédnout do silného inspiračního zdroje, jímž pro
něj hudební svět bezesporu je.
Tomáš Alfery
Žádné komentáře:
Okomentovat