Richard Stipl: Oblivious obvious
Když se člověk přestěhuje do nového města, dívá se na něj zvenčí. Nedobytné domy, neznámé ulice, cizí tváře. Navazuje povrchní známosti, večer bloudí a hledá bar, kam za nimi přijde na víno. Cestu domů ohmatává jako slepec konečky prstů. Jméno na zvonku vypadá cize a nepatřičně. Dny, kdy nemusí do práce, se vlečou jako zpráskaní psi.
Časem se ze známých stanou přátelé. Pracně nalezené zkratky se zadřou pod kůži stejně jako pohled z mostu na řeku. Bydliště se transformuje v domov. Na město se dívá zevnitř.
S osobní mytologií města si pohrává i Richard Stipl v části instalace Oblivious Obvious. Oblivious (nevšímavý) versus Obvious (zřetelný).
Obrys ztemnělého města za řekou. Apokalypticky otevřené rudé nebe a netečný bůh řeky vše sleduje unaveným pohledem V popředí socha nahého muže s neurčitým výrazem pevného odhodlání s kořeny v nejistotě. Patří do onoho temného města nebo se na něj dívá zvenčí?
Richard Stipl je známý především svými hyperrealistickými sochařskými kompozicemi, kde se nahé mužské klony (jejichž modelem je sám autor) seskupují v bizarních situacích. Jejich obličeje jsou přehlídkou desítek nejrůznějších grimas a posunků. Válejí se po zemi se šakaly, masochisticky si drásají těla, snaží se beze slov hovořit a křičet. Spánek rozumu plodí příšery, které se ztrácejí v labyrintech srdce a pekle světa.
Nyní je Stipl vyslal do městských panoramat, kde vládnou záludní demiurgové, před jejichž zraky se člověk cítí ještě více nahý.
Kateřina Štroblová
celkový pohled na instalaci, 250x 300cm
vosková figura, 45cm
vosková figura , detail
detail , olej na plátně
detail, olej na plátně
Žádné komentáře:
Okomentovat