galerie 207: Peter Fabo

Peter Fabo

Moucha a jablka zpět

Napsala Tereza Šťastná - 1.ročník supermédia

Peter Fabo, donedávna student, v současné době pedagog v ateliéru fotografie je jedním z řady současných fotografů, kteří se snaží dál prozkoumávat možnosti tohoto média. Už dávno neplatí, že fotografie musí být omezena pouze na způsob čistě formální a tím myslím hledání dokonalého záběru, který je následně vyexponován na citlivý materál, možná drobné úpravy jako retuš a tím je dílo v podstatě hotovo. Současná fotografie naopak počítá s procesem, který s obrazem pracuje dál a rozšiřuje tak možnosti jejího využití. Příkladem toho je právě Fabova tvorba. Sám používá různé přístroje k zachycování jím viděné reality, a především s médiem pracuje jako s koláží. Už od dob moderního umění na počátku 20. století máme možnost sledovat fotografické koláže, avšak dnešní doba a především technika nám umožňuje další pracovní postupy. Název, resp. jeho část odkazuje k této možnosti, která se nám dnes nabízí prostřednictvím počítačů. Apple back je totiž příkaz, který zadáte na klávesnici, abyste se při práci s fotografií či grafikou, vrátili o krok zpět, Díky tomu máme možnost prozkoumávání našich možností a vždy je tu jistota, že se obraz může navrátit do prvopočátečního stavu.

Fabo v prostoru galerie vytvořil jakýsi triptych ze zdánlivě nesouvisejících elementů. První fotografie, je koláží krajiny, která vám atmosférou připomene postarší sci-fi filmy, asi jediná pro mě dobře vypadající koláž, která ve mně vyvolává ideu celého souboru takových záběrů. Druhá koláž je sloučenina fotografií davu lidí, podivného tvaru, který spíš připomíná psí hromádku, než cokoli jiného, a vzhledem k tomu, že v obrazu chybí veškerá perspektiva, vypadá to, že lidé míři vzůru a nebo se jentak ledabyle vrství menší na ty vetší. Třetí obraz je pravděpodobně ten nejvíce radikální, v podstatě čistý kýč. Hrad v pozadí rozkvetlé louky s jezírkem ze kterého skáče delfín, palmy, duha. Je sice zajímavé sledovat vývoj od něčeho co mi smysl dává až po naprostý vizuální hyenismus, ale co si z toho mám odnést já jako divák? Je to snad konfrontace mezi prvním a posledním obrazem? Nebýt diskuze, asi bych na tuto otázku nepřišla. Fabův záměr byl totiž rozdělení staršího obrazu Ztracený ráj, právě pomocí již zmíněného apple back na ne elementární částice, ale jakési tematické prvky obrazu, které ovšem pokud jsou zobrazeny zvlášť, pro diváka se kontext stává naprosto nepochopitelným.

Celá výstava tak ve mě vyvolala jednu otázku. Je toto skutečně cesta, kterou se současná fotografie ubírá? Velký výběr technik je určitě veliký přínos, ale není to na úkor estetické podoby fotky? Pro mě osobně dobrá fotografie byla vždy ta, která mě inspiruje, přináší mi emoci ruku v ruce s fascinací, avšak jsem toto z Fabovy tvorby bohužel nepocítila, ať už se jedná o jeho tvorbu celkově či právě o tuto výstavu. Bohužel diskuze mě přesvědčila, že Peter Fabo si není příliš jistý sám sebou a tím co dělá, Jeho široký záběr fotografických odvětví, kterým se věnuje, ať už je to dokument, portrét, či právě koláž napovídá, že je nejspíš stále na cestě za hledáním těžiště své tvorby a postoje k fotografii. Hodnotit umění je těžká a velice subjektivní záležitost, avšak až konzervativní výchova při mém studiu fotografie na střední škole mě utvrzuje v tom, že ať za fotografií na které se objevuje delfín a duha stojí koncept či ne, vždy se bude jednat o kýč, který si jen těžko bude hledat cestu k označení vkusné estetické dílo.

Peter Fabo: Mouchy a jablka zpět

Peter Fabo, asistent ateliéru fotografie, se ve své tvorbě věnuje různým technikám a možnostem tohoto média.

Své snímky pořizuje přístroji variabilních limitů a kvalit, od kvalitních zrcadlovek až po staré mobilní telefony. Zkouší různé styly, které mísí často i v jednom obrázku. Jak však sám autor doznává, ne všechny pokusy s technikami vždy vyšly podle jeho představ, což ovšem patří k přirozenému tvůrčímu vývoji.

Velkou část Fabova díla tvoří fotografická koláž, kterou autor vytváří v počítačových programech.

Forma koláže je u Faba opět variabilní – vedle jakýchsi utopických snových krajin experimentuje s rozsáhlými kompozicemi křiklavých barev, pohrávajícími si s reklamní estetikou a romantickým kýčem.

Komplikovaný název instalace v Galerii 207 je kombinací dvou významů – Mouchy je pojmenování jedné z Fabových koláží; jablka zpět je pak doslovný překlad kroku aplikace počítačů Macintosh (Apple back). Funkce zpětného kroku osvětluje samotný projekt – Fabo vystavil jednotlivé části starší fotokoláže s názvem Ztracený ráj, kterou tak zpětně rozložil do počátečních fází.

Tento krok je nejspíš to nejzajímavější z instalace. Samotné části koláže jsou samy o sobě kolážemi; nejedná se tedy o rozložení na elementární prvky, ale jakési mezistupně, pojednané podle tematických plánů. Fabo vystavil jednotlivé kroky, aniž by divák měl tušení, že jsou to části většího celku, a vnímal je tak jednotlivě jako soubor výsledků určité metody práce, kterou je vrstvení podobných motivů vyhledaných v Googlu a pracně zkombinovaných dohromady. Fabo tak zakouší zpětnou reflexi díla, již představuje divákům, kteří v podstatě nechápou kontext a vidí jen jeho dílčí části.

Na autorově čtvrteční prezentaci bylo zvláštní, jak málo toho asistent ateliéru ze své tvorby představil. Peter Fabo tak zřejmě svůj osobitý styl stále hledá, nebo, což je méně pravděpodobné, si lepší díla schovává „do šuplíku“.

Kateřina Štroblová