http://lightbikeprototype.blogspot.com/
Vejdi skrze bikeshop
Umělec Vojtěch Fröhlich se pohybuje hned mezi několika vyjadřovacími prostředky. Ať je to práce s fotografií a jejími žánry, glosování závěsného obrazu, extrémní horolezectví po kopiích vysokého umění na Akademii výtvarných umění nebo otevření týdenní dílny na polepování jízdních kol reflexívním materiálem. A z právě posledně jmenovaného vznikla aktuální výstava v Galerii 207. Pro titulek recence jsem záměrně použil významově přeformulovaný název mystifikačního dokumentu o mezinárodní streetartové scéně „Exit Through the Gift Shop“ (volně přeloženo „Únik přes obchod se suvenýry“). Nejde však o žádný příměr k, stínem anonymity zahalenému, britskému umělci Banksymu. Pointa však snad čeká hned za veřejemi vchodu do galerie. Vojtěch Fröhlich naplnil její prostor několika jízdními koly, která na jeho výzvu přivezli jejich majitelé k esteticko-funkčnímu přepracování. Role několika barevných fólií, pracovní stůl, potřebné nářadí, zdvižný stojan na kola, parkovací stojany před galerií pro další čekatele a samozřejmě nesmí chybět pohodová hudba linoucí se z rádia. Vojta pracuje jako v reálné dílně nějakého bikeshopu. Podle přání zájemců stříhá vybrané barvy reflexních fólií a polepuje jimi rámy svěřených kol. Vzniká zcela funkční model, vzniká prototyp s jasnou estetikou čistých barev a jejich případné kombinace. Práce v galerii však mění pojem „bikeshop“ v pouhou předsíň do předpokládaného sálu významů umělecké práce. Jízdní kolo je snad jako i jiné dopravní prostředky předmětným znakem určitých sociálních vazeb a chtě nechtě výrazem určité příslušnosti k nim. Postup samotného umělce tak v tomto případě znamená vytváření další z možných strategií sociální role umění. Z pohledu zevnitř se jedná zcela prostě o předávání své zkušenosti s využitelností odrazového materiálu a zvýšení bezpečnosti cyklisty. Umělec se nezdráhá oslovit i korporace zabývající se cyklistickou kulturou nebo designem v této oblasti a pokusit se s nimi sdílet svůj „zlepšovák“. Není to umění postavené na jasném kritickém vymezení, ani na zcela přímém a radikálním vztahu formy vůči obsahu. Nenápadnost celé věci ukryté pod hemžením dílny s koly a lesklými barvami fólií lze prozřít jen přes důsledný imperativ prostoru galerie. To znamená, že jde o umění v určitém sociálním kontextu, kde klasické intence zažitých představ lze naprosto pominout a snažit se vnímat trochu jiný vnější vzduch. Určitá míra lehkovážnosti je na místě, i přesto, že podobný způsob přemýšlení nebude pro poučeného diváka snad tolik překvapivý, naopak nepoučený divák se snad může ptát: proč je to tak všední a proč je to v galerii? Sociální tendence v umění jsme zdědili, stejně jako všechny ostatní struktury a formy, z minulého století. Nelze tedy mluvit o něčem novém, spíš lze říci, že tento způsob přemýšlení v těsné závislosti života na umění a obráceně lze považovat za přejatý ideál téměř všech avantgard. Je to také svého druhu cesta plynoucí z potřeby osvobození se ode všech přežitých forem umění a jejich překlenutí k praktické využitelnosti v potřebách běžného života. Přemýšlení hraje roli kreativního postoje umělce ke zpracovávání masové platformy s využitím funkce galerie. Patnáctiminutová intervence do Fröhlichovy účelné instalace zinscenovaná dvojicí umělců Davidem Helánem a Davidem Hřivňackým, nazvaná: „Vysvětlování“, znamenala uměleckou opoziční performanci, která chtěla jaksi popřít funkčnost celé věci v předložené podobě. Vypouštění ventilků, sabotáž jako kritika umělecké aury, na kterou je nutno si posvítit svou vlastní baterkou. A tak se zřejmě otevřely pomyslné zadní dveře místnosti s jízními koly směrem do sálu ukrytých významů. A tam je třeba hledat dál…
Radim Langer
Žádné komentáře:
Okomentovat