Výstava Radka Mackeho by se také dala shrnout pod název „Židé Židům“. Macke zde totiž prezentuje jakousi „mapu“ celebrit židovského původu na naší společenské scéně. Počínaje herci a zpěváky (Aňa Geislerová, Jiří Bartoška, Hana Hegerová – zde ještě zkomolena na Hogerová), politiky (Vladimír Železný, Jana Bobošíková) až po osobnosti umělecké a teoretiky umění (Dominik Lang, Jiří David, Ševčíkovi, Václav Magid). Macke pak tyto osoby klade do vztahů a „dokazuje“, že jejich židovský původ je spojuje v jakési spiklenectví, vyúsťující ve spolupráci typu musíme si pomáhat.
Nevím, zda všechny uvedené osoby mají skutečně židovské kořeny, upřímně řečeno, je mi to opravdu jedno a nehodlám po tom pátrat. Jen doufám, že Radek Macke tyto kořeny sám má, jinak mi výstava zavání nepříjemně antisemitským dojmem. Možná jen nejsem schopna postřehnout nadsázku smyšlených článků a fabulací, přesto mi uniká, proč je pro Mackeho důležité zrovna židovství, neboť dané osoby se židovskou příslušností nijak neprezentují, ani netvoří „po židovsku“, aby se o jejich činech dalo polemizovat v souvislosti s náboženstvím. Macke nicméně dokazuje, že toto téma je v naší společnosti stále dost choulostivé; jak jinak vysvětlit ten mrazivý pocit, který výstava zanechala…
Kateřina Štroblová
pohled do instalace
pohled do instalace, vlevo text Jana Nerudy: Pro strach židovský
sekvence z videozáznamu
pohled do instalace, vpravo novinová koláž
detail novinové koláže
5 komentářů:
Mackeho hvězdy
Je možné ešte vôbec v tomto prípade hovoriť o umeleckom diele? Je možné aplikovať estetické kategórie? A nebolo by lepšie podať trestné oznámenie? Alebo radšej zavolať psychiatra?
Myslím si, že je dobre, že Macke dostal v Galérii 207 priestor. Som rád, že ho nedostal v žiadnej naozaj verejnej galérii, ale radšej v tomto malom "cvičnom" priestore. A som rád, že sme si všetci mohli uvedomiť aj v dnešnej dobe roztrúsených a reletivizovaných hodnôt, že je niečo, čomu sa naozaj musíme postaviť. Počas diskusie s autorom som zažil silný a povznášajúci pocit spolupatričnosti s kolektívom a na druhej strane ma oblievala hrôza, keď otvoril ústa autor alebo jeho kolega z Internetové generace J. Červenák. Takisto som reagoval smiechom, ako mnohí ďalší v diskusii s autorom, pretože neúnosné situácie si psychika človeka musí kompenzovať (napríklad ak na vás na pohrebe chytí záchvat smiechu). Tiež ste si všimli, ako často sa Mackemu do úst derú slová ako "otázka", "problém" a "řešení"? Všimli ste si, ako často Mackemu vykĺzlo z úst zvratné zámeno "se". Pripomína mi to moju mierne paranoidne-dementnú babičku, ktorá zvykla toto zvratné zámeno tiež celkom často používať. Jej obľúbená fráza bola "už sa otvorene hovorí". Nie inak toto slovíčko užíva Radek Macke, niekoľko krát z neho vypadlo "říká se". Padali z neho aj desivejšie slovné spojenia, napríklad "mělo by se řešit". Je to alibistická formulácia, ktorá nemá ďaleko od mechanizmu, akým totalitárne ovládaná spoločnosť vytesňuje kolektívnu vinu za zločiny páchané ich politickým systémom. Tak nejak nikto konkrétny tú vinu nenesie. Naznačuje to aj niečo o vytesňovaní vlastného tieňa a jeho projekciu na ostrakizovanú menšinu. Kto je "se" v prípade "mělo by se řešit"? Vzdáva sa Macke zodovednosti za ono "se" a hoci "řešení" implikuje, sám na seba nechce zobrať vinu? Bol by rád, aby "se to vyřešilo" bez jeho pričinenia?
V zásade sa Radek Macke domnieva, že nie je fašista ani rasista. Tvrdí o sebe, že je tolerantný kozmopolita. Vskutku zvláštna úvaha. Keď som mu predostrel predstavu o košpirácii homosexuálov, vyhlásil, že mu homosexuáli nevadia. Logika mi napovedá, že za výrokom A nasleduje výrok B, ktorý znie zhruba ako "narozdiel od Židov". V zápätí dodal Macke ďalšie hrozivé veci. Prehlásil, že homosexuálne sprisahanie nemá pokračovateľov, že nemá žiadnu ďalšiu generáciu, pretože homosexuáli nemajú deti. Vadí mu, že Židia si generáciu za generáciou odovzdávajú spoločný sociálny kapitál. Je na tom niečo nesprávne? Je sa čomu diviť? Židia sú už pár tisíc rokov otĺkaní inými národmi a náboženstvami. Je to pre nich otázka prežitia, museli si takúto stratégiu vytvoriť, aby mohli udržať pokračovanie svojej tradície a kultúry! Vskutku je ich kapacita vzájomnej solidarity obdivuhodná. Prečo to Mackemu vadí? Závisť. Nie taká pozitívna závisť, ako občas povieme s tónom obvivného uznania "tyjo, to ti závidím!" Táto závisť je zlá a podlá. Táto závisť smeruje k deštrukcii typu "když nemůžu mít já, tak ať nemá ani soused!"
Zaujali ma nevypovedané korene Mackeho (a Červenákovho) názoru. Akoby som tam kdesi cítil čosi z ideológie čistoty či už rasovej, národnej alebo kultúrnej. Bol som opäť úprimne zdesený, keď Červenák prehlásil čosi o tom, ako to domnelé "židovské sprisahanie" znečistilo a otrávilo české umenie 90. rokov. Ak už nič iné, voči komu alebo čomu máme akú povinnosť merať akúsi národnú čistotu kultúry? Voči "národu"? - natíska sa otázka. Až ma, kozmopolitu, striasa. Už vieme, čo táto abstrakcia napáchala škody.
Ano a je tu ešte otázka historického kontextu. Radek Macke si očividne neuvedomuje, že už len z prostého dôvodu histórie, od ktorej ešte neubehlo ani jedno storočie si rétoriku, ktorú predviedol jednoducho nemôže dovoliť. Žlté šeťcípe hviezdičky? Označovanie? Rozkrývanie? Nevie? Nikdy to nevidel, čo Holokaustu predchádzalo? Presne táto rétorika. Alebo je úplne naivný? Keď naivné malé decko nakreslí hákový kríž, tak reakcia dospelého bude asi taká, že mu dá po zadku a vysvetlí, že to jednoducho v slušnej spoločnosti nie je akceptovateľné. Takisto si myslím, že to, čo Macke vytiahol, jednoducho v slušnej spoločnosti nie je akceptovateľné. Ano, súhlasím, že je to tabu. Ale je to tabu z dosť dobrého dôvodu. Na rasový pôvod a odlišnosti musíme uvaliť nútené embargo a trénovať sa v ich nevidení. Keď do toho zase zatiahnem diskurz tej ostrakizovanej menšiny, ku ktorej patrím ja, tak najideálnejšia spoločnosť bola tá, ktorá pre homosexualitu nemala ani pomenovanie. Ten rozdiel jednoducho nebol artikulovaný. Do tohto stavu blaženého nevedomia rozdielov už samozrejme nie je možné úplne sa vrátiť. Mali by sme dospieť k novému stavu pozitívneho prijímania rozdielov. Alebo snáď až úplného zabudnutia na rozdiely. Tie kolektívne.
Absolútne sa hlásim k názoru, že umenie musí plniť funkciu neustáleho spochybňovania hraníc v spoločnosti. Ale keď sa umelec k takému aktu rozhodne, musí si byť vedomý prečo a v akom kontexte to robí. To, čo urobil Radek Macke, je v tomto zmysle naivné a nešikovné. Spochybňovanie tabu (nech je jeho okamžitý dopad akokoľvek bolestivý) musí byť vedené v konečnom dôsledku pozitívnym etickým základom - aj keď je to značne vágna a nejasná formulácia.
Priznám sa, že celá výstava, už od prvého pohľadu bola natoľko zhnusujúca, že som sa nedokázal prinútiť prečítať si ten Nerudov text, ani tú koláž, rovnako som po asi minúte nedokázal uniesť pohľad na vystavené video. Hlboko som sa hanbil na niečo také pozerať. Ale keď som sedel pri stole s občerstvením odkiaľ do galérie nebolo vidieť, musím uznať, že hudba bola príjemná.
A propos, keď padla otázka, aby sa prihlásili prítomní Židia, zdvihol som ruku najvyššie, hoci nemám ani v náznaku povedomie o žiadnej židovskej krvi v mojom rodokmeni. Zamrzelo ma, že toto gesto neurobilo viac ľudí.
Môj záver je jediný: s R. M. a J. Č. se nemluví!
Vlastne, oops, pardon, s R. M. a J. Č. ja osobne nemluvím.
Vyšší princip
Ráda bych také přispěla svým pocitem z celé výstavy. Umění pro mě vždycky znamenalo nejvyšší princip vyjádření svobody. Přiznám se, že jsem byla z počátku rožčarovaná, neboť představa lidí označených hvězdou mě přišla děsivá. Můj názor se ale změnil po shlédnutí celého projektu. Celé to na mě působilo přesně naopak. Říkala jsem si, co když je tato šílená představa pravda? Hlavou mě proběhlo několik zkušeností nejenom z profesního, ale i osobního života. Stále mě tato nutkavá myšlenka provázela během celého večera. Rozhodla jsem se,že si nenechám ujít diskusi. Atmosféra, která vládla v přeplněném ateliéru byla napjatá. Říkala jsem si, že zůstanu nestrannou pozorovatelkou. Během svého výstupu mě Radek Macke příliš nepřesvědčil. Zato stážista Noam z Izraele mě při své výpovědi upřímně řečeno uzemnil, bez okolků potvrdil Mackeho tvrzení, že Židé se cítí být nadlidi. Také Noam řekl, že si vzal ženu nežidovského původu (už toto smýšlení mě uráželo neboť pro mě není rozhodující s člověkem, s kterým chci žít, jaký má původ) a lituje, že z toho jeho děti nebudou moci profitovat. Po tomto výroku se v ateliéru Jiřího Davida rozhostilo naprosté ticho. V tu chvíli jsem věděla, že pro mě celá diskuse skončila. Pouze zvědavost, co vše se ještě dozvím mě ponechala až do konce. Tento výrok byl pro mě natolik silnou informací, že jsem se rozhodla o tom podělit s ostatními. Zarážejí mě proto i postřehy Radima Labudy, který tuto klíčovou informaci zamlčel.
Co je tedy pravda? To, co nám říkají v médiích anebo to, s čím se v životě potkáváme?
tudíž ešte jeden postreh: nie, ja som tú informáciu nezamlčal. všimni si, riadky, kde píšem o sociálnom kapitále. je to presne to o čom hovorím. to, čo povedal Noam nepovažujem za vôbec šokujúce, je to celkom presné a výstižné pomenovanie stavu vecí. uvažuj aj nad tým, v akom historickom kontexte sa takýto názor sformoval.
a prosím, so slovom "pravda" by som bol naozaj veľmi veľmi opatrný.
Jestli je něco šokující, tak rozhodně to, že si Židé dovolují o sobě tvrdit, že jsou něco víc než lidé!!!
To o sobě už říkali nacisti a koukám, že oni jen přejali tuto filozofii od Židů.
Panebože, to co říká Noem je strašný, bylo strašný a vždycky bude strašný. Ty ho omlouváš, jakpak také ne, když jsi se sám přiznal, že jsi také Nadčlověk!!!
Milá Kláro,
stážista Noam není stážista, ale student 3. ročníku ateliéru Jiřího Davida (co myslíš, židovské spiknutí?). Aniž bychom chtěli zasahovat do diskuze, či vyvracet dojmy, názory nebo rádoby pravdy, dovolujeme si pár poznámek: Noam řekl, že Židé vychovávaní v ortodoxní víře se cítí být nadnárodem, a to ve smyslu vyvoleného národa. Důvody, proč se Židé cítí jako silné společenství držící pospolu vysvětlil Radim. Tato rodinná pospolitost dodává lidem sílu do života a je veskrze pozitivní záležitostí. A co se týče manželky nežidovky, vychází toto pojmenování ze situace - proč bychom se jinak brali, kdyby původ měl být problém? A děti? Netrpí, neboj, jen občas si Noam pod tíhou zavazadel posteskne, že podle Halachy naše děti Židé nebudou. Zdravíme, Šabat šalom, Noam a Marta.
Okomentovat